čtvrtek 27. února 2014

změna, co mi dělá radost...


Věci do e-shopu vybírám dost opatrně. Musí se mi líbit, musí být cenově dostupné, musí být hodně nebo alespoň trochu jiné-nesmí být okoukané.
Ale hlavně, musí být hezké a zajímavé pro zákazníky. Nemůžu vybírat jen podle sebe...vědomě přidávám i věci vzhledu klasického, protože o ně bývá největší zájem. 
Poslední dobou se ale začíná něco měnit,  řekla bych k lepšímu... možná jsou mí zákazníci jiní, možná začíná nakupovat jiná generace, s větším přehledem, s jiným vkusem, s odvahou a potřebou bydlet jinak...z téhle změny já mám obrovskou radost.

Jsem nadšená z toho, že stolky Webframe a Tee, které jsem do nabídky dávala spíše kvůli sobě, s tím, že to žádní favorité nebudou, tak tyhle bílé minimalistické kusy vedou peloton...
no a když jsme dnes na jednu adresu poslali dva Webframe, tak si říkám: něco na tom stolku je! 



středa 26. února 2014

první losování

mé první giveaway je tady! Nebudu vás napínat, nebudu to okecávat, generátor vybral číslo 41-to jsem v seznamu přiřadila Iri Novak. 
Takže, milá Iri, gratuluju a moc ti lampu přeju, jako profi psavec ji určitě využiješ. Doufám, že radostně nadskakuješ alespoň metr vysoko:-)

Děkuju všem, kteří jste se zapojili, bylo vás hodně a hodně mě to potěšilo. Děkuju za přízeň a milé komentáře. Slíbila jsem seriál...tak na tuty očekávejte pokračování.
Krásný večer všem.



pondělní chandra, aneb, co ještě stihnu...


No, nebyl to včera veselý den. Smutnění většinou rozháním a rozpouštím prací, ale včera to bylo nějaký hustý...k nerozpuštění. 
Samé černé myšlenky mi běhaly hlavou...svůj věk v tom fofru vůbec nevnímám, stárnutí mi nevadí. Vadí mi ubývání času a přibývání věcí, které ještě neumím, které chci dělat, naučit se...no je toho celý seznam. Zatraceně nepřímá úměra-čím méně času, tím více impulzů a výzev a vědění o tom, že nic nevím.

Abych se v té chandře neplácala zbytečně dlouho, šla jsem dělat věci příjemné. Hledala jsem inspiraci pro nafocení porcelánu...znovu jsem se dostala k fotkám Heidi Lerkenfeldt. Ona je úžasná, fotí pro známé značky a ty fotky jsou jednoduše kouzelné, umí obdivuhodně zachytit čisté linie, tlumené barvy a takové zvláštní jemno.








Jo, takhle bych to chtěla umět!
Vím, že je to troufalé, možná i dost drzé. Vím jaké je to trápení, co to dá práce, když chci alespoň trochu slušně nafotit věci do e-shopu...vím, že zůstanu totálním amatérem, ale styling ten ještě ladit budu. 

Nechci vás rozesmutnit, ale máte taky seznam toho, co se ještě chcete naučit?
Na losování vítěze giveaway jsem nezapomněla, stihnu to ale až pozdě večer...trochu vás napínám:-)

Foto: Heidi Lerkenfeldt


pátek 21. února 2014

Jak jsem ho nakonec nevyhodila...



Nebojte se, nebudu se rozepisovat o svéhlavém muži nebo o odbojných synech:-), bude to o stařičkém koberci. Vlněném, barevném, s třásněmi.

Je to strašně dávno, co ležel na parketové podlaze v domě mého dětství. V 60. letech asi ještě byli lidé infikovaní noblesou let minulých. A očividně bylo v té době možné něco takového normálně koupit. 
Bohužel estetika let 70. toho vlněného solitéra odfoukla a skončil na půdě. Bylo potřeba udělat místo kobercům ode zdi ke zdi. Takovým těm celým umělohmotným...
Vlněný koberec přečkal desítky let vyhnanství docela v pohodě. Když jsme dům částečně vyklízeli, tak to byla jedna z mála věcí, která neskončila v kontejneru.
Odvezla jsem si ho k nám domů, nejdřív byl v ložnici a když si rodina zvykla, přesunula jsem ho do společného přízemí... 


Já vím, že se sem až tolik nehodí, že je to příliš eklektické, že existuje asi stopětapadesát jiných koberců, které by byly lepší. Barevně, stylově a já nevím jak ještě...Jenže o tom bydlení není, to naše určitě ne. 

Já jsem pták stěhovavý, bydlet můžu skoro kdekoliv, jsem schopná zvednout kotvy ze dne na den...nemám k domům a místům nostalgické vztahy, ale těch pár věcí, které mi připomínají hezké okamžiky dětství, ty sebou tahám, i když mí muži z toho mají oči navrch hlavy.
Přeju vám krásný víkend a moc děkuju za všechny návštěvy a komentáře. 


středa 19. února 2014

vaření každodenní



není žádný med...teda pro mě. Nejsem žádná vášnivá kuchařka a vlastně všechny práce domácí mě zdržují, mám ten pocit. 
Jenže mám v hlavě vykřičník, že navařeno, napečeno, uklizeno, vypráno je pro rodinnou pohodu zásadní (ať si kdo chce, co chce říká), tak se o to snažím i kdyby... 
Bohužel postrádám schopnost v domácnosti cokoliv naplánovat a činit systematicky (na rozdíl od práce). 
Jsem šťastná, že o doplňování zásob se stará muž a že spoustu činností zvládne za mne...Moji nejbližší si na moje chaotické postupy zvykli a možná je ta moje rozevlátost i baví:-) 
Z toho je tedy jasné, že moje každodenní vaření je obvykle jedna velká improvizace, vařím podle toho, co na mne vykoukne z potravinky nebo z lednice. Dnes to vyhrál kuskus a zelenina.

Týdenní jídelníček na nástěnce je nedostižná meta, to je víc než jisté, a navíc by to byla totální nuda.




Je pro vás taky větší problém vymyslet co uvařit než samotné vaření? 
Krásnou celou středu!

úterý 18. února 2014

minimalistický mix


Jak to dopadne, když Dánka Stine zabydluje se svým švýcarským manželem a třemi dětmi dům ze 70. let? Já bych si těžko představovala něco výrazně jiného, než to, co vidíme na fotkách.
Dánsko-švýcarský purismus, kvalita, věci s pamětí a designové perly.







Via: bolig

neděle 16. února 2014

neděle


Od konce roku jsem čekala na nové zboží z Českého porcelánu. Pelclova série Bohemie Cobalt je taková čekací...nechci to čekání prodlužovat, tak mám hodně pracovní neděli. Balím a papíruju, přitom mi v hlavě běhá jedna pidi koupelna v činžovním domě, kam se musí nacpat úplně všechno-vana, umyvadlo, pračka, sušička a ukládání...a výsledný dojem by měl být lehce vzdušný:-)
Dnes vaří muž a stíhá u toho i olympiádu...jsem fakt strašně ráda, že ustojí ženu mimoňku, co porád pracuje nebo na práci myslí.

Krásnou neděli, raději výletní, vám přeju.

pátek 14. února 2014

černobíle


Brrr, strašně moc nemám ráda papírování.  Faktury, dodáky, kalkulace, různé přehledy-to je pro mě činnost bez radosti. Bohužel bez toho fungovat nelze...a tak mám dny, kdy jsem na sebe přísná a všechny ty fujtajbl papíry sfouknu na jeden zátah. 
Ovšem pak je potřeba nastolit rovnováhu. Dnes jsem se vylaďovala do radosti u kreslení první, ještě neučesané, varianty černobílé kuchyně.  

Černá a bílá v lesku, něco nerezu, šedý granit, šedé sklo a teplé útulno bude dělat dřevěná prkenná podlaha a masivní vyvýšený pultík. Myslím, že to bude vypadat dobře, ale je to jen první nástřel, takže změny nejsou vyloučeny...

Krásný víkend vám přeju a vylaďte se do radosti.

čtvrtek 13. února 2014

Takže giveaway!


Jsem asi úplně poslední, kdo na svém blogu nevyhlásil nějaké to soutěžní rozdávání...ráčila jsem jít trochu do sebe a polepšit se. Nejsem lakotná ani nepřející, jsem permanentně nestíhající...A tohle soutěžení mi zdálky připadalo časově náročné. Ale není, jasně že není! 
A navíc mám už dlouho potřebu poděkovat všem, kteří navštěvují můj blog a píší komentáře, všem svým zákazníkům, všem, kteří zatím jen tak nakukují a plánují, všem, kteří mi fandí.

Konec řečí, jde se soutěžit.
Z mého qde-shopu jsem do první giveaway vybrala stolní lampu FURIOUS. Pokud se vám tahle lampa líbí a chcete si o ni zasoutěžit, stačí když po sobě zanecháte stopu, vlastně stopy tři:
tady na mém blogu komentář (možná připojte i svůj mail)
na Faceboku (prosím o jedno malé "Líbí se mi")
na svém blogu nebo Faceboku sdílejte odkaz na tenhle post.

Stopy můžete zanechávat až do úterý 25. února. Vylosování spáchám ve středu 26.února.
Pokud vás bude soutěžení bavit, slibuju seriál.

pondělí 10. února 2014

tolik barev a jen smutné oči?


Znám ty smutné oči klientů, když se loučí s vysněnou představou, že jejich kuchyň nebo koupelnu bude zdobit bezchybná, bezspárová kuchyňská deska nebo obložení z umělého kamene, z materiálů Corian, Hi-macs...
Cena kolem osmi tisíc za metr je vždycky jediným důvodem proč ne. Tenhle materiál má jinak samé plusy, má ty nejlepší vlastnosti a tak bohatou barevnou škálu, že je problém, který odstín vybrané barvy zvolit.

Několik realizací máme za sebou a jsem za ně strašně ráda. Je radost vytvářet věci krásné, dokonalé. Dělali jsme třeba desky s hranou silnou deset centimetrů, dělali jsme vytvarované dřezy bez jediné spáry...

realizace Quality Design


Vždycky se to povedlo, vždycky byl klient spokojen a nakonec rád za svůj dražší výběr. Tenhle materiál a bezchybné zpracování kuchyň vytáhne do kategorie luxusu.
Používání umělého i přírodního kamene je určitě vnímáno jako luxusní záležitost (i já je mám v téhle škatulce) a to i přesto, že v prvním plánu nejde o vzhled, ale o úžasné praktické vlastnosti.

Když jsem objevila fasády domů dělané z desek Hi-macs, tak mi spadla brada...jsou odolné úplně proti všemu, ale ta celková suma, ta musí stát za to.



Já určitě zůstanu u použití v malém...dřezy, desky do kuchyně a do koupelny, obložení.



Foto: QualityDesign, HI-MACS




sobota 8. února 2014

mozaika z páteční cesty městem


aneb, když ji miluješ není co řešit...já mám na Praze ráda úplně všechno i zdi vylepšené sprejery, i místa jako je Braník-v jedné ulici vesnice, v druhé vilová čtvrť, ve třetí socbytovky... směsice neuvěřitelná  i půvabná zároveň. 
Byla jsem na stavbě doměřit a skouknout narovnanou zeď a připravenou elektroinstalaci...

Pak cesta do knihovny. Chodím do hlavní, na Mariánské náměstí, protože je to moje knihovna a je úplně nejlepší...no a v pátek jsem tam potkala anděla (pořád ještě věřím na šťastné náhody a anděly mezi námi). Představte si velké sály knihovny, hromada lidí-děti, studenti, mladí, staří, bezdomovci...z regálu s vrácenými knížkami si jednu beru, najednou vedle mě stojí paní knihovnice a říká že ta knížka je úžasná a že mi podá ještě jinou...za chvíli mi přináší další dvě a že prý mám štěstí, že bývají rezervované. 
Koukala jsem na ni jako blázen...tohle přece není vesnická knihovna, tohle je malá továrna na čtení, kde si nikdo nikoho nevšímá...musel to být anděl:-)

S andělem v hlavě jsem došla do Spálené, v tom antikvariátu naproti Máji, jsem si koupila plakát-kopii fotky Františka Drtikola...
Proluka vedle Máje se začíná vyplňovat a vytahovat do výšky, pořád se vrtali v zemi, měsíc jsem tudy nešla a najednou tu stojí další obludka...tak snad už brzy otevřou i vstup do metra.



Dnes jsem hledala rám a místo, kam fotku pověsím. Tuhle už určitě pověsím, nezůstane opřená o zeď. Taky koukám na tu hromádku knížek a jsem zvědavá, cože to bude za čtení...když je od anděla. 
Krásnou dobrou noc:-)

středa 5. února 2014

Jak bydlí Orla Kiely



Pro Orlu mám velkou slabost, líbí se mi, co dělá, jak umí pracovat s retro prvky, jak používá barvy. 
Z její tvorby mám pocit radosti, humoru a barevného veselí...a to mám moc ráda. 
Takže, když jsem na netu objevila fotky jejího nového londýnského bydlení, nadskočila jsem radostí. No a nedá mi to, abych to neposlala dál. 
Možná z té eklektiky nebude až tak na větvi, ale za nakouknutí to stojí.




Jak tedy bydlí irská textilní designérka Orla Kiely? Jak jinak než hodně po svém. V klasickém londýnském viktoriánském domě vytvořila báječně hravý domov.
Dům prošel rekonstrukcí, ovšem všechny původní detaily tu zůstaly-ozdobné lišty, stropní růžice, arkýře, krby. Když bylo potřeba něco vyměnit, jako náhrada byl použit opět starý materiál. Třeba podlaha je udělaná nově, ale ze starých ebenových desek. Základ tedy zůstal klasický a respektuje historii domu, vybavení už plně odpovídá vkusu Orly. Nábytek z 50. let, ten nový v retro stylu, její vlastní vzory na tapetách a textíliích, kombinace starého s novým. Báječný koktejl!








Foto: Chris Tubbs

pondělí 3. února 2014

vesele proti tmě a zimě




Na začátku února přichází obvykle krize, taková malá nenálada, kdy mám zimy opravdu plné zuby. Zimu nemám ráda už v listopadu, ale v únoru je toho akorát tak dost...přichází čas, kdy je potřeba naordinovat si nějakou radost. Ještě nevím, co to bude... žádný wishlist nemám, k takové systematičnosti se nestíhám dopracovat (a tuším, že bych nedala dohromady ani tři věci), ale já určitě něco vymyslím v běhu...

Zatím jsem radostně přibrala partu veselých židlí do qde-shopu. Myslím si, že teď je to správné období, ten nejlepší čas, pořídit si něco barevného, veselého. Dobrá terapie proti tmě a pošmournu.
Tahle jednoduchá židle se jmenuje Back to School a opravdu připomíná školní židle, ovšem až na ty barvy! Ty jsou! Já si na křiklavé barevné kombinace nepotrpím, ale jeden, dva barevné body v jinak neutrálním interiéru mám strašně ráda.


Můžete vybrat klasickou kombinaci black and white nebo třeba čtyři různé barvy. Nebo k sestavě  bílých, černých či masivních židlí, co už doma máte, přidat jednu vesele barevnou a bude to dobrý...hodně dobrý, bude to o vás.
Krásný a veselý celý týden!


sobota 1. února 2014

sobotní rána


mám ráda, budím se do úplného ticha. Nikdo nikam nespěchá, všichni vyspávají. 
Vstávám brzy a užívám si klid, je to můj čas navíc-nemám pocit, že musím jít honem něco dělat...jen tak si přemýšlím a lelkuju nebo vybíhám ven. Cestou potkávám tak akorát zajíce nebo splašeného bažanta...na bežce a pejskaře je ještě brzo. 
V naší atypické ulici je teď v zimě  nádherně lesní klid.