úterý 31. prosince 2013

konec roku neslavíme,

není důvod. Pro nás nic nezačíná, nic nekončí, náš čas plyne tak nějak jinak...rok sem, rok tam, co na tom záleží. 
Silvestr je divný den-opilé veselí, rámus, vyděšená zvířata. Před lety se nám na Silvestra ztratil a bohužel nikdy nevrátil milovaný, vypiplaný kocour Karel, už to je důvod tenhle den nemít rád...

A protože nechystáme ani chlebíčky, ani nic, máme čas dělat něco úplně jiného. 
Vyrazili jsme po zelené a vyšplhali jsme se na zříceninu hradu. Takový romantický výšlap to byl...a ten výhled! 













Bydlíme v krásném koutu Středních Čech, příroda je tu opravdu úchvatná. A i když je mi smutno a teskno po Praze, tak musím uznat, že jsme si vybrali dobře, je tu hezky...a Praha je za rohem:-)

Děkuju vám za všechny vaše návštěvy a komentáře. Přeju vám krásný večer a pokud věříte na letopočty, tak ať je ten nový rok pro vás šťastný.




pondělí 23. prosince 2013

větev nebo celý stromek...



tak to teď řeším, co budu vlastně zdobit. Jestli se zbavíme dalšího náletového stromku, co nám na zahradě překáží nebo uřízneme větev z nějakého obra, co nám větve do zahrady neodbytně strká. Muž startuje motorovku a chce vědět, co mi má teda přinést...a já nevím. Svatou trpělivost se mnou má, to zase jo!

U nás doma to pořád vypadá, jako by Štědrý den měl být za týden a ne zítra. I když na stole hoří čtyři svíčky, na stoličce Lugi stylově kyne těsto na vánočku a na okně mám odložený první dárek, předvánoční. Chlívkové světlo, zvané kozí noha, dárek od mého muže. 
Je to krása nesmírná, krásné tvary, sklo a porcelán...mám z něj takovou radost, že už nic víc ani nechci.

Krásné Vánoce přeju vám všem, co sem za mnou chodíte a radujte se, i když třeba máte pocit, že není z čeho. Věřte, že je. Vždycky je!




neděle 15. prosince 2013

3. adventní




Možná ty letošní Vánoce úplně nezazdím a bude i stromeček. 
Prozatím čtyři svíčky na stole vyskládané na plechovém hospodském tácu od kontejneru. 
Tác je vylepšený, kozla s půllitrem jsem zrušila bílou barvou. 
Svíčky úplně obyčejné, ty hřbitovní, bříza od nás z lesa a skleničky jsou z ikeáckých vonných svícnů. Recyklace je zábava.


pátek 6. prosince 2013

vánoční dárkování pokračuje





Do e-shopu jsem vybrala další solitéry. Pro každého něco. 

Kdo rád klasiku a eleganci, zamiluje si stolek BEE. Pro ty, co můžou něco ulítlého a netradičního, je tu židle ELEVEN
A pro minimalisty s láskou k industriálu jsem objevila robusní betonové světlo CONCRETE UP.







Tyhle čtyři vychytané kusy jsou nyní v dárkovací vánoční akci. Ale se slevou teď koupíte třeba i hvězdu mezi našimi stolky: WEBFRAME

Nakoukněte, vybírejte, protože VÁNOČNÍ DÁRKOVÁNÍ pokračuje.


čtvrtek 5. prosince 2013

u nás doma

blížící se Vánoce nikdo neřeší, ani já...
Hodně pracujeme a dokončování akcí v tomhle termínu je vždycky adrenalinová jízda (letos tomu ještě dodalo šťávu slavné šarivari s korunou a eurem). 

Na zdobení adventního věnce a čehokoliv jiného zatím nemám náladu.  
Snažím se sice vygooglovat a objednat nějaký ten dárek, ale to je asi tak všechno...






Ráno jsem na zahradě našla od  sousedů zafoukanou modřínovou větev, už je v láhvi na okně a třeba i ty ozdoby na ni navěsím. Když ne, tak neva. Je hezká i jen tak.
Na stole pořád máme zapomenutou podzimní pámelníkovou dekoraci...

Radost z adventu mi to ale nebere, mám tenhle čas ráda, i když je tma skoro pořád nebo už po obědě:-)

čtvrtek 28. listopadu 2013

čekání na světlo,


na normální jasný den se někdy protáhne. Zvlášť tady u nás. Všude kolem domu jsou vysoké stromy a o světlo je teď na podzim opravdu nouze. 
Víc jak týden obloha připomínala tmavou deku. Včera byl konečně jasný den a slunce se prodralo i do našich oken. 
Snažila jsem se nafotit všechny resty, ale ono to i s aranžováním nejde tak snadno a rychle, tak jsem stejně nestihla všechno. Ale pár nových fotek do e-shopu z toho bude.

Když máte foťák v ruce, tak vám to nedá a občas fotíte i úplné blbosti, třeba náhodné a dočasné obrázky na zdi. Tohle vytvořilo světlo a perlinka natažená na okně...

Moje blízká duše, Renata, slaví velké výročí a rozdává dárky, nakoukněte na blog KOKINO-HOME.






pondělí 25. listopadu 2013

hand-made by Quality Design



Jednoduché, bez ozdob a cinkrlátek a hodně velké, tak takové tašky  mám nejraději. 
Musí se do nich vejít nálož knížek půjčených v knihovně nebo foťák s katalogy a všemožnými papíry, když jedu ke klientům nebo nákup a nebo všechno najednou.

Velká taška z pevného lnu, vlny a bavlny v téměr minimalistickém vzhledu je teď v nabídce 
e-shopu. Naše kolekce textilních doplňků se pomalu dere na svět...

kdysi,




před mnoha a mnoha lety (je to strašně dávno, nepřeháním) to byl dlouhý svetr s dřevěnými knoflíky. Všechny jsme po něm toužily a chtěly ho  mít-svetr z vlny Valaška. 
Nic normálního v obchodech nebylo a když se nějaký slušný vohoz dal pořídit, stal se uniformou. Nosily jsme to všechny a měly z toho radost...dnes, kdy jsou tu stovky obchodů-od tržiště po Pařížskou- věc těžko představitelná.
No tak tenhle vytoužený model jsem nikdy nevyhodila, pouze jsem ho zpátky vrátila do podoby klubíček. Střih a celý vzorník plastických vzorů na jenom místě nebylo to pravé a šik, ale vlna byla kvalitní.





Klubíčka vypárané vlny čekala a čekala až jsem z nich upletla deku, deku se zapletenýma vzpomínkama...nemůžu napsat vzpomínkama hezkýma na bezstarostná léta studentská, protože hezky nebylo. Fakt nevím, jestli se v tom moc nebabrám, ale čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak ta doba byla hnusná a ještě hnusnější... to jsem trochu odbočila do houštin.

Ale ta vlněná deka je hezká a příjemně teplá, zachumlávací a pletení bez složitého počítání je lék na špatnou náladu. Tak raději pletu, aby bylo pořád veselo.


Pokud máte náladu na soutěžení, koukněte na Anunkblog, začínáme s adventním rozdáváním. A ta moje krásná konývka porcelánová za nějaký ten vzkaz a like stojí, si myslím.
A pokud se náhodou nezadaří v e-shopu jich mám ještě dost:-)

Krásné pondělí a celý týden.





pátek 22. listopadu 2013

jak bydlí



Jak přenést do evropského bydlení lásku ke všemu japonskému? Třeba tak, jak to udělal designer Lars Vejen. 
V mládí strávil několik měsíců v Japonsku a byl zasažen...japonskou kulturou, estetikou, uměním, řemeslem, designem. Japonsko se pro něj stalo vášní na celý život. 
Stejně jako potřeba klidu a rovnováhy, kterou přenesl do interiéru svého mezonetového bytu.




Celý byt rekonstruoval, interiér si sám navrhl. Některé kusy nábytku jsou jeho návrhy, které se vyrábí. Jednoduchý čistý styl si dobře rozumí s různými předměty dovezenými z Japonska. 

Zajímavá je absence černé barvy, Lars ji postupně ze svého bytu vyřazoval až zůstala pouze na jednom rámečku. Nechce v bytě velké barevné kontrasty, chce soulad měkkých jasných odstínů bílé, šedé, hnědé.




Celý byt je jednoduše krásný. Líbí se mi celková klidná atmosféra, líbí se mi moje oblíbená skrumáž různých židlí u jídelního stolu, líbí se mi obrazy, úžasně čistá bílá kuchyň. 
Zajímavý je kutloch s tatami úplně pod střechou, zajímavé a inspirující je umístění pracovního stolu nad schodištěm tak, že nahrazuje zábradlí. 
Ta celková harmonie je moc příjemná, v bytě není moc předmětů, přesto působí mile zabydleně.

Zdroj: bo bedre

pátek 15. listopadu 2013

vánoční dárkování


na e-shopu začíná. Konec roku je ten nejlepší čas na to, aby si každý udělal trochu radosti. 
A jestli, tak jako já, už asi sto let toužíte po stojací lampě s obrovským obloukem, máte šanci si tuhle touhu splnit. 



Má to ale malý háček, LAMPA ARC potřebuje místo, hodně místa. To aby krásně vynikla. Tak popřemýšlejte, který kout vyklidíte...  

No a můj první dárek pro vás je sleva 1000 Kč na tuhle nej lampu.  A protože černá se mi líbí nejvíc, přidám vám k ní malý dárek, malé překvapení.

Vy všichni, kdo lampu nepotřebujete, nezoufejte, protože další dárky ještě přijdou. Už teď přemýšlím, který STOLEK by se vám líbil asi tak nejvíc. Napište, který že který.

čtvrtek 14. listopadu 2013

strohé, betonové...



to mi ladí a strašně ráda bych v tom i přebývala. Z těch strohých místností jde taková síla! 
Vždycky když se na takové obrázky koukám, uvědomím si, jak strašně jsme doma zakramaření zbytečnostma, kolik je tu nanicovatých předmětů. 
Nic nového nekupuju, věcí se zbavuju a objektivně musím říct, že někdo by si mohl i myslet, že čekáme na zapomenuté stěhováky s naším nábytkem... 
Já jsem ale rozhodnutá ubírat a nepotřebovat...a když už kupovat, tak jenom NĚCO, co bude krásné i samo samotinké v betonovém hangáru.




pondělí 11. listopadu 2013

do e-shopu přibyly protivy,



které se přitahují a které vůbec nejsou protivné. Dva krásné stolky-každý je jiný, podobné si jsou svou jednoduchostí.

Jeden má místo nožek kovovou síť, takovou skoro krajku, takže je tuze elegantní. 
Ten druhý šel kolem staveniště a odnesl si osb desku a je z něj veselý stolek v trendy stylu zvaném staveniště. Sklápěcí nohy a dvě velikosti jsou prima detail.
Tyhle novinky dovezené z Holandska najdete už teď v našem QDE-SHOPU.

Postupně přidávám další zboží, takže je pořád  na co se těšit-určitě minimálně na zítřek, kdy přibude lampa lamp, opravdová krasavice...
Tento týden na mě čeká focení s vánoční atmosférou, tak jdu vymýšlet a tvořit něco jako handmade dekorace.

čtvrtek 7. listopadu 2013

odpočívám




tak, že začnu dělat něco jiného. 
Od pondělka jsem cítila, že musím na chvíli vypnout, dát si pauzu a odpočinout si od všeho kreslení, důležitých schůzek, hledání těch nejlepších věcí pro klienty a do e-shopu
Všechno jsou to ty nejúžasnější činnosti, ale občasná pauza je nutná...to aby člověk měl pořád ten správnej "drajv".

Listí už je tak trochu pohrabané, zbytek nechám na přírodě, já to zahradní šlechtění nemusím, však asi víte... 
Přesunula jsem se do svého kutlochu, rozuměj místo na šití, žehlení, skladování zásob látek a taky (v nouzi největší) pro přespání nebohých hostů-na druhou stranu, kdo má rád tvůrčí bordel, tak to obvykle ocení a kdo ne, tak si náladu spraví čarokrásným výhledem do listnatého lesa:-)

Takže koukám do té divočiny, poslouchám rádio a stříhám a šiju a je mi fajn...
Zatím z téhle relaxační pauzy vylezly dva polštáře, které jsem ukázala na našem Anunkblogu a taška, která brzy poputuje do světa...



pátek 1. listopadu 2013

v doxu




teď můžete vidět i výstavu "Kde domov můj". Tenhle sugestivní název láká na výstavu o přemýšlení, o vyjádření pocitů různých umělců nad otázkou kde domov, co domov, jak domov... 
Výstava vás přinutí zamyslet se, je působivá a projekty s ní spojené ještě více.

Osobně mi to pátrání po domově v národní hymně vždycky připadalo divné, 
až později jsem to pochopila-rezignovaně, cítit se tady doma je opravdu těžké...
Proto vnímám každou pozitivní aktivitu pro vylepšení veřejných prostorů, pro příjemnější žití, pro spolužití, jako hodně potřebnou. Třeba další generace to tu už budou mít rády, nevím.

Já svůj domov nemám spojený s žádným určitým městem, domem, moje doma může být kdekoliv, podmínkou je blízkost mých milovaných blízkých...
Úžasné prostory DOXu jsem včera procházela s Renatou a Klárou, jsme stejně "postižené"- jásáme a smějeme se stejně, bylo nám blaze. 






























středa 30. října 2013

moje cesta





k porcelánu trvala strašně dlouho. Vždycky jsem kupovala nádobí keramické-jednoduché, jednobarevné, bílé.  
Porcelán pro mne byl  růžová hrůza se zlatým lemováním, podivné tvary se spoustou barevných vzorů. 

Od doby, kdy jsem si pro sebe objevila český porcelán z Dubí, kolekci Bohemia White, jsem porcelánem okouzlená a toužím všechno naše nádobí vyměnit. 
K téhle touze hodně dopomáhá i špatná kvalita narychlo koupené IKEÁcké sady, byla laciná, ale... šunt je prostě i zadarmo drahý.

Takže začíná velká výměna, bude to chvíli trvat, ale už jsem začala. 
Objednávala jsem zboží pro zákazníky mého E-SHOPU a udělala jsem si radost... 
Jako první jde z domu keramická mísa, nahradila ji ušatá porcelánová kráska.


neděle 27. října 2013

pořád je co



objevovat a obdivovat. Mám slabost pro staré, původní detaily v interiérech pražských činžáků. Při schůzkách s klienty mám plné ruce práce a často zapomínám fotit...tady je torzo  mých vizuálních vjemů z poslední výpravy.  

Říkám si, že je to velké štěstí, zůstat žasnoucím dítětem, když se vám tohle povede, život je hledle veselejší a šťavnatější. I když se kolem vás "čerti žení". 
Krásný celý příští týden a nebojte se žasnout:-)

úterý 22. října 2013

dnes




celý den u počítače: dokreslit návrhy, doladit detaily, vybrat doplňky, ohlídat technické   záludnosti, všechno potřebné napěchovat do notebooku a večer schůzka s klienty. Příjemné setkání s báječnými pohodáři, kteří vědí, co chtějí. 
Po posledních akcích, které se nekonečně táhnou (nebýt ničím limitován není výhra, když nevíte, co vlastně chcete), je to příjemná změna a velká úleva. Těším se na realizaci...

úterý 15. října 2013

pro radost














Opravdu nevím, jestli je pro obchod dobré vybírat a prodávat věci, které se líbí hlavně mě.  Tutově vím, že jiný filtr bych použít nedokázala,  takže vlastně není o čem mudrovat.  

V QDE-shopu najdete věci, které mám ráda,  které používám při proměnách interiérů,  které ráda doporučuju a sama dávám jako dárky. 
Zatím je to menší část z katalogu, který existuje v mé hlavě, jako obrovské barevné úložiště obrázků a v mém počítači, jako seznam různých odkazů.  
Věřím, že takhle to bude fungovat lépe-všechno bude na jednom místě.  


Udělala jsem si radost, tak ať ji máte i vy.

pondělí 14. října 2013

kouzelná meducína




Nějak mi ten podzim přestává vadit, přinesl uklidnění a i to tušení blížící se zimy mi tentokrát tolik nevadí. Letošní léto totiž bylo pekelné, nic moc se nedařilo, nic jsem nestíhala, na většinu příjemných domácích činností jsem musela rezignovat. 
Zahrada si pustla, do regálu nepřibyly žádné nové kompoty ni džemy, plánované renovace-recyklace čekaly na lepší čas. 
Jediné, co jsem zvládla je med z černého bezu. Samozřejmě že to bylo na poslední chvíli-za plotem jsem našla pár kvetoucích opozdilců a bylo to opravdu jen na pár skleniček.
Nečekala jsem, že zásobu kouzelné meducíny začneme testovat tak brzy, jsme všichni nachlazení, takže mlsáme a mlsáme...

Letošní Designblok jsem nevynechala, to by fakt nešlo. S taky nachlazenou Renátou jsme v sychravou sobotu prošly všechno, co se dalo-malý report najdete na Anunkblogu.

úterý 8. října 2013

Nakupuju tak, že...




začnu přehrabávat krabice s uloženými věcmi odloženými. Tyhle obstarožní kousky trpělivě čekají na recyklaci. 
Před vyhozením do kontejneru je po dlouhá léta ochraňuje jejich perfektní materiál nebo úžasná krejčovina nebo famózní značka nebo všechno dohromady.
Dvě sukně jsou žhavé novinky  mého recyšatníku. 
Stáří těhle modelů nelze určit, u mě bydlí už asi 20 let a vyhrabala jsem je tenkrát v second handu. Původní délka byla absolutně nemožná-do půli lýtek, materiál více než fajnový-vlna a hedvábí. Obě jsem je ušmikla a pěkně založila, teď mají délku ke kolenům. 
To plisování a sklady je náročnější na kombinace-abych nevypadala jako diblík nebo odvážná školačka, mám k nim nachystané jezdecké holínky, černý rolák nebo svetřík propínací, trochu víc na tělo. 

Někdy, když není, co kam dát, nemám se za to své syslení vůbec ráda. Když ale zatoužím po nových hadrech a nechci nakupovat, tak jsem za ty svoje krabice ráda. Recyklujete svoje vlastní zásoby nebo bez sentimentu vyhazujete?

neděle 6. října 2013

tvary, barvy


Organické tvary, to je krásná  zaoblenost, klid a harmonie. Barevné kombinace, které vymyslí příroda jsou nepřekonatelné.
Moje inspirace pro další práci, na kterou se těším.
Čeká mě náročný týden, ale taky Designblok a na ten se těším, těším, těším. Možná se potkáme:-)


úterý 24. září 2013

chodím městem...




dnes  Karlínem po barevných čtvercích a kolečkách. Z těhle blbostí mám vždycky takovou radost, až mi to přijde krapet nenormální (to když se nad sebou vážně zamyslím). Ti, kdo mě dobře znají, se samozřejmě vůbec nediví :-)
Krásné dny plné jednoduchých radostí přeju!

pátek 13. září 2013

tonka TRAM



Chodím okolo a vždycky mě donutí zastavit se... vznáší se ve výloze prodejny na Moráni, krásně bílá, čistá, jednoduchá...je výjimečná a nedá se přehlédnout, židle TRAM.
Další tonka, která se povedla. Spojení tradičního ohýbaného dřeva a moderně tvarovaného sedáku, který připomíná laminátovou skořepinu tramvajových sedaček (odtud  název TRAM), možná přitáhne pozornost i všech obdivovatelů zbožňovaných eamesek.
Cena, za kterou se židle prodává, není nejnižší. Je to ale krásný kus nábytku, perfektní řemeslo. Myslím, že na tuhle židli se s klidem posadí i vaši vnuci, pravnuci, prapra...

Židle TRAM je novinka, Ton ji představil na veletrhu Salone Internazionale del Mobile v Miláně letos v dubnu a vznikla ve spolupráci s vídeňským designérem Thomasem Feichtnerem. 




Zdroj: TON
    

středa 11. září 2013

nejsme tu na furt



kolem téhle jistoty krouží moje myšlenky... čím dál víc. 
Taky znovu promýšlíme, zda a jak dlouho v té naší "divočině" chceme žít, zda nenastal čas opět zvednout kotvy. 
My jsme totiž ptáci stěhovaví...a mě to táhne zpátky do mého města. Zatím to tu krášlíme a vylepšujeme-uvnitř i venku, plot  obrůstá zelení, popínavky a plazivky se úspěšně množí, možná se pustíme i do sázení užitečných stromků. Na furt to tu ale není.



sobota 3. srpna 2013

velocipédy



krásné, staré, opotřebované. Jsou okousané zubem času, ale jezdí a to je hlavní. Nejsou to stroje pro závodící "elasťáky", s tímhle vybavením je možná pouze jízda pomalá, kochací. 
Ti, kdo je tu parkují, možná patří do "klubu nevyhazovačů"- věci se používají dokud slouží, dokud se nerozpadnou. Nám, co neradi nakupujeme, nakonec nic jiného nezbývá, než nevyhazovat. 



A to stříbrné kolo s růžovým košíkem je opravdu vyladěné. Krásný víkend v pomalém tempu vám přeju!


sobota 27. července 2013

tjirp


je zarážka-to aby dveře nebouchaly. Jednoduchý tvar ptáka, masivní dub, čistý objekt, užitečná věc. Mám ráda věci k užitku, na které se hezky kouká.



   
    Od CAS MOOR

pondělí 1. července 2013

jsem zpátky

v realitě, ve vysilujícím ruchu Prahy a možná jsem zpátky i na svém blogu. Dělám u toho velký otazník, protože je tolik věcí, které musím, že na ty radostné bohužel čas nezbývá.
Teď je mi ale krásně, probírám se fotkama a chci mít v hlavě  vzpomínky na  milovanou Itálii co nejdéle to půjde. 

Venezia

 
O výletu do Benátek jsem dnes psala na Anunku, možná jste v Benátkách ještě nebyli, možná vás zlákám k báječnému výletu.
Krásné prázdninové dny.

úterý 4. června 2013

setkaly se v Brně,

setkaly se čtyři, co vždycky chtěly mít ánunk...
věděly, že mít ánunk, mít ponětí, vědomí o něčem, tušení je totiž vždycky lepší, než ho nemít. 
Nakonec měly nejen ánunk, ale i Anunk, neboli Anunkblog  a to bylo  úplně to nejlepší, co se těm čtyřem, plujícím na jedné vlně,  mohlo přihodit. Zazvonil zvonec a pohádky je...začátek.

Začínáme, chceme náš, blogováním, googlováním a žitím nabytý ánunk, předat dál. Chceme  tvořit spolu-já, Renata, Jana a Klára. 
Jsme hodně stejné i hodně jiné, smějeme se stejným věcem, ironie je naše souputnice. 
Věřím na šťastné náhody, na podivuhodná setkání, na zákon o nevyhnutelné přitažlivosti lidí stejně naladěných. My čtyři jsme se prostě v tom obrovském virtuálním prostoru potkat musely.  

Ať je pro vás náš nový, milovaný Anunkblog místem inspirace, oázou pohody, přátelským pohlazením. A kdybychom náhodou ze sebe dělaly moc velké chytrolínky, tak nám to určitě napište!  


pondělí 3. června 2013

prší a prší...


a naší zahradě v lese to vysloveně svědčí. Kapradí, bergénie, břečťan a bohyšky si v tom vlhku báječně lebedí a rostou jak o život. Zelenější už to tu být nemůže!