dezert nedělní

bez pšenice, zato s ovocem domácím...to je moje oblíbená "buchta" na neděli. Peču už od oka a suroviny kombinuju podle toho, co je doma. Tohle těsto je z rozdrcených ovesných vloček s trochou sody, s trochou másla. mléka, cukru a z jednoho vejce. Tvaroh s vrstvou ovoce a navrch drobenka zase z drcených ovesných vloček, másla a cukru...to je celé.

I když mám času míň než málo, stejně těm svým chlapům pořád vařím a peču a zavařuju. Nakupujeme jen základní suroviny. Chci vědět, co jíme. Kvůli zdraví, kvůli energii i kvůli figuře...a taky, abych co nejdýl vypadala jako čtyřicítka:-)

Krásné listopadové dny ať máte!

loučení s červnem...

Červen jsem si "zabrala" pro sebe. Mám pocit, že ze všech měsíců je nejvíc můj.

...asi proto, že už je teplo a přitom mám celé léto před sebou, určitě i proto, že mám narozeniny a dostávám krásné knížky, i proto, že se můžu celý den cpát jahodama a můžu dělat sladké a šťavnaté koláče z toho, co najdu na zahradě. 

Miluju tenhle měsíc, protože mám najednou tolik energie, že i chleba peču a nadšeně obíhám antikvariáty a rozšiřuju svou "Agatha" sbírku...a těším se na červenec:-)

pampe-liška

a jiné krásné divoké byliny a plevele si na naší zahradě spokojeně lebedí. Žádné víkendové nájezdy úžasných motorových sekacích strojů jim nehrozí. 

Ono když je zahrada vytvarovaná pro kozy a kamzíky, tak na ladné popojíždění můžete zapomenout...a tak to tu roste a roste a sečeme postaru třikrát za sezónu. 

Ještě minulý týden bylo u nás žluto od pampelišek, už není...žluté květy jsou báječná surovina na med/sirup. Pokud máte zavařovací úchylku jako já, tak určitě znáte a děláte:-)

Dělám i bezový, ten nám voní více, ale tenhle je taky dobrý. Recepis je třeba tady, ale já to dávám většinou od oka...přiměřeně.

vaření každodenní

není žádný med...teda pro mě. Nejsem žádná vášnivá kuchařka a vlastně všechny práce domácí mě zdržují, mám ten pocit. 

Jenže mám v hlavě vykřičník, že navařeno, napečeno, uklizeno, vypráno je pro rodinnou pohodu zásadní (ať si kdo chce, co chce říká), tak se o to snažím i kdyby... 

Bohužel postrádám schopnost v domácnosti cokoliv naplánovat a činit systematicky (na rozdíl od práce). 

Jsem šťastná, že o doplňování zásob se stará muž a že spoustu činností zvládne za mne...Moji nejbližší si na moje chaotické postupy zvykli a možná je ta moje rozevlátost i baví:-) 

Z toho je tedy jasné, že moje každodenní vaření je obvykle jedna velká improvizace, vařím podle toho, co na mne vykoukne z potravinky nebo z lednice. Dnes to vyhrál kuskus a zelenina.

Týdenní jídelníček na nástěnce je nedostižná meta, to je víc než jisté, a navíc by to byla totální nuda.

Je pro vás taky větší problém vymyslet co uvařit než samotné vaření? 

Krásnou celou středu!

sladký víkend

Čas na vaření a pečení mám hlavně (nebo spíš jenom) o víkendech, většinou ale stejně dělám jídla jednoduchá, rychlá. Občas se ale překonám a pustím se do něčeho tak patlavého jako jsou ovocné knedlíky. 

Takové dobroty by se stejně neměly dělat moc často, ztratí punc vyjímečnosti a nadšených pochval od spokojených strávníků pak rychle ubývá...

                                                                                                                   

nepěstuju, přesto sklízím

Na zahradě nemáme ani záhonky se zeleninou, ani ovocné stromy. Nic nepěstuju, i když bych asi ráda, kdyby bylo více času.
U budoucí terasy jsem vysela bylinky, protože bez nich neumím vařit. A ty rostou tak nějak samy. Nejvíce se roztahuje oregano, tak došlo na  razantnější zásah. Ořezané větvičky s jemnými růžovými kvítky se ve váze tváří jako pravá kytice.
Keře rybízu tu zůstaly po původních majitelích, jsou staré a přerostlé, ale necháváme je být. Letos je velká úroda, naštěstí pomáhají sklízet ptáci.
A maliny, ty jsou pravé, lesní, voňavé a rozrůstají se k nám přes plot z lesa.