úterý 7. června 2016

jak to u nás chodí...

On: "Vymysli, co s tím svahem před domem...vypadá to blbě a ani tam nic neroste"
Ona: "Narovnáme ho...jako za domem."
On: "Na zídky nemáme dost kamene."
Ona: "Tak beton..."
On: "Jak beton? Svahovky nechci."
Ona: "Bedňáky, dáme tam takové to s prosté ztracené bednění."
On: "Jak to bude vypadat!"
Ona: "S prostě a vyjde to lacino:-) a necháme to obrůst něčím zeleným"
On: "A co ten špičatý konec...to nepůjde udělat hezky."
Ona: "Vysypeš tam ten zbytek kamenů...uděláme halabala hromadu."
On: "Nebude to divný???"
Ona: "Jo  bude:-)"



Ještě není hotovo. Na horní zídce chybí fošna...bude "držet linii" s dřevěnou terasou. Rovné plochy vysypeme štěrkem a zídky necháme obrůst přísavníkem nebo břečťanem...ale až bude čas.
Teď se stěhujeme do patra...v přízemí začíná stavba.






neděle 29. května 2016

takhle dopadl


víkendový vítr ve skříních...pár pytlů hezkých věcí už je v kontejnerech charity a pár s věcmi ošouchanými skončí v odpadu.
Pořád věci probírám a zbavuju se nepotřebného. Pořád žiju s pocitem, že všechno, co máme se musí dát snadno a rychle zabalit a tradá jinam. 
I když své hnízdo v lese pořád budujeme a okrašlujeme, víme, že už, už potřebujeme ZMĚNU. Že nás nějaké to stěhování ještě čeká.
Jediným našim problémem jsou knížky, ty pořád přibývají a zbavit se jich neumím...

Mít málo věcí je velká svoboda...čím jsem starší, tím víc jsou mi věci lhostejné. Trochu se bojím, kam až s tím minimalismem dojdu.-)

neděle 22. května 2016

Více slunce, více světla


potřebujeme dostat do přízemí domu. 
Před deseti lety jsme přestavovali hodně narychlo. Byl to sprint přes překážky...na záda nám dýchala hypo s macatým nájemným pražského bytu. 
Neznali jsme to tady a dost jsme podcenili sílu lesa. A i když jsme postupně stromy káceli, stejně je přízemí tmavé a od podzimu do jara nám to hodně vadí.

Budeme se probourávat ven směrem skoro jižním, zároveň budeme bourat příčky uvnitř. Musíme změnit dispozici celého přízemí...kuchyň, koupelna, záchod budou jinak. Bohužel za provozu, takže nás čeká "maso".
Tuhle šarádu jsme už dvakrát odložili o rok...letos to snad klapne. Musí! Už se nám vyrábí nové vchodové dveře a óbr okna.-)



O víkendu jsme si cvičně skolili dvě příčky.

čtvrtek 31. prosince 2015

Konec je začátek.

Loučím se s rokem extra vypečeným a raději se vůbec neohlížím...ti, co odešli se mnou zůstávají napořád, ostatní odešlé není důležité...
Pořád věřím na naději a lásku a nové začátky a radost a dobro...mě se tak žije nejlíp:-)


Konec roku je u nás hodně klidný. Mám pár dnů čas být celý den doma a užít si to, nikam nespěchat, povídat si s mužem, popíjet kafíčko, dělat si dobroty, courat se po okolí...(kdo sleduje instagram, tak už ty fotky viděl:-)

Děkuji vám za všechny návštěvy, za všechny komentáře, za milou přízeň a přeju nám všem úžasný rok 2016.

čtvrtek 10. prosince 2015

Terasa na pokračování...


už, už se rýsuje. I když je počasí nic moc a teplo vypadá jinak, pracovat venku se pořád ještě dá. O víkendu se nám podařilo ten velký balvan obkroužit naším fajnovým dřívím a obyčejným štěrkem. A udělat terasu místu navzdory. 
Je celá po našem, takže velká improvizace a trochu kompromis, ale druhou takovou nenajdete:-)








neděle 6. prosince 2015

adventus,



přicházející...pro nás čas klidu.  
Máme za sebou opravdu šílený rok. Smutný, bolavý, vyčerpávající. Tak jsme si naplánovali něco jako "zimní spánek"...teda až doděláme tu terasu:-)



středa 18. listopadu 2015

Nová terasa bude


Není jisté, jestli počasí dovolí a stihneme to ještě letos, ale chýlí se to úplně nejvíc za ty roky, co tady přebýváme.
Dlouho jsme plánovali. Protože to tu máme hrozně cikcak nahoru dolu, protože uprostřed prostoru pro terasu si trůní jeden kámen hodně veliký a dva další menší. A hnout s nima normálně nejde. Oni teda vypadají famózně, to zase jo, ale obkroužit kolem tu terásku chce akci promyšlenou...
Ani materiál jsme nevybrali raz dva...chtěli jsme ušetřit, to je jasný, nejsme tu na furt. Ale dávat do lesa betonovou zámkovku nebo i terasovou dlažbu, to se nám moc nechtělo. 
Dlouho to vyhrával kámen z lomu. Varianta pracná a celkově složitá. Nakonec padla, protože jsme na chalupě objevily krásné dříví...tlusté fošny, dlouhým skladování proschlé a krásně omšelé.
Dovezli jsme je ještě když bylo listí na stromech...brousili jsme, natírali, ošetřovali, aby na venku vydržely...



Pokračování někdy příště, až bude hotovo...v mezičase kácíme stromy, které nám tak trochu padají na hlavu. A to je taková horda práce, že si vůbec nemyslete, že dům v lese je nějaká romantika.-)

neděle 15. listopadu 2015

dezert nedělní


bez pšenice, zato s ovocem domácím...to je moje oblíbená "buchta" na neděli. Peču už od oka a suroviny kombinuju podle toho, co je doma. Tohle těsto je z rozdrcených ovesných vloček s trochou sody, s trochou másla. mléka, cukru a z jednoho vejce. Tvaroh s vrstvou ovoce a navrch drobenka zase z drcených ovesných vloček, másla a cukru...to je celé.




I když mám času míň než málo, stejně těm svým chlapům pořád vařím a peču a zavařuju. Nakupujeme jen základní suroviny. Chci vědět, co jíme. Kvůli zdraví, kvůli energii i kvůli figuře...a taky, abych co nejdýl vypadala jako čtyřicítka:-)
Krásné listopadové dny ať máte!

úterý 10. listopadu 2015

ucho se utrhlo,

hrnec přetekl a já jsem se vypnula...nešlo to jinak. Nebyla energie a ani chuť psát, fotit, blbnout. Ukázalo se, že ten můj blog je věc velmi zbytná. 
Překvapivě:-)
Nechuť ke všemu "navíc" odcházela a pořád odchází hodně pomalu.





"Navíc" nedávno vzniklo zimní obutí pro válecí polštáře. Z bezedných zásob jsem vytáhla černou džínovinu a ukrutně chlupatou kožešinu. Ta kožešina je skrznaskrz umělá, takže trochu kýčovka, ale efektní! 
Efektní byl i nepořádek po stříhání a šití. Chlupaté bylo všechno...asi to chce nějaký fígl, který neznám. Takže varování.-)






























pátek 3. července 2015

modrá je léto...


moje léto. Protože modrá je obloha bez mraků, modré je moře...
Moje hlava říkala, že to nepůjde, že nemůžu být offline. Nakonec to šlo...svět se nezbořil, práce neutekla. Dovolila jsem si dovolenou...v pyžamu až do oběda, pak na pyžamovou kostičku natáhnout proužky a pojistit to army šortkama a stoletýma odrbanýma converskama...prázdninový outfit, jak když vyšije...hlavně nic neřešit, prázdná hlava.


Pro mě je tohle úplně nejvíc, protože od mého muže z lásky. Padám-li na ústa, odtáhne mě do nějaké divočiny a tam JSME. 
Přečteme dvě hory knížek, mlsáme, hrajeme scrabble do zblbnutí...jsme spolu a rádi a baví nás to.-)
Krásné léto!