středa 20. srpna 2014

Musí to být fajn,


nastěhovat se do krásného hotového bytu. Alespoň jednou:-) V našem životě se to vždycky tak nějak vyvrbí, že nám nezbývá než pořád jen nějaké hnízdo budovat. 
Celé roky vlastně jen něco stavíme a opravujeme, pak se stěhujeme a zase stavíme a předěláváme a tak pořád dokola. Tohle ale musí člověka alespoň trochu, raději hodně, bavit, jinak je to dost na palici...

Dům, ve kterém teď bydlíme, jsme hned zkraje přestavěli a upravili ve velké rychlosti, aby se dalo co nejrychleji bydlet. Počítali jsme s tím, že budeme dodělávat postupně, až bude více času a peněz. To postupně se postupně hodně natáhlo...až minulou zimu jsme vyladili horní patro. Trochu jsme bourali a zase stavěli a hlavně, z hnusných sádrokartonových stěn jsme udělali stěny hezké se štukem.

Teď v létě se mělo pokračovat přízemím. Vykopat betony, zateplit podlahy a udělat nový povrch z betonové stěrky. Ale je jasné, že to letos nedáme. Neb jsme dali přednost zdraví a pohodě. Život holt není o plánech, ale o tom, co se skutečně děje...a někdy se věci semelou tak blbě, že je lepší počkat na veselejší časy.

Zatím dělám plánované zesvětlení a odlehčení prostoru. Zbavuju se věcí, které jsou zbytečné nebo se nám už nelíbí. 
Rustikální lavice a masivní stůl byly první na řadě...už s námi nebydlí. V jídelně teď zavládlo roztodivné provizórium...ale je to světlejší, je to odlehčené a já tam tu stěrku místo dřevěné podlahy a další židle už vidím úplně jasně:-) 





12 komentářů:

  1. Napsala jsi to výborně: "Život holt není o plánech, ale o tom, co se skutečně děje...a někdy se věci semelou tak blbě, že je lepší počkat na veselejší časy". A dobře jste udělali, protože zdraví a pohoda není fakt žádný klišé. Provizorium vypadá báječně a betonová stěrka ... můj sen (který se ovšem jen tak honem nesplní).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...ale naplánované to bylo hezky:-) Já o stěrce nesním, klíďo bych tam prskla i nějakou gumu, ale stěrka prý nakonec vyjde nejlíp...říkal můj odborný muž:-) Hlavně pryč s tou nekvalitní třívrstvou hrůzou...

      Vymazat
    2. A to zase jo :-) Gumu já ne, nám pořád něco padá, ale beton se nelíbí panu Božskému, takže mi to neprojde.

      Vymazat
  2. jj, přitakávám, provizorium zažil asi každý. V bytě je to fakt "o hubu", a jestli bude někdy příště nějaké stěhování, tak bych to chtěla úplně jinak. Ale člověk míní a život mění že jo :-D. Ten stůl je parádní, pěkně velký, tam se aspoň vejde hodně lidí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...já vždycky míním nějak blbě, protože život mění furt:-) Stůl je z velké pracovní desky, která zbyla a pořád jsme ji přesouvali...až se nakonec hodila...

      Vymazat
  3. Krásný článek, přesné. Říkám, hlavně to zdraví a užívat si rodinu, čas je to jediné, co se koupit nedá, co se nedá našetřit, co se nedá půjčit. A vaše provizorium vypadá moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nedá, nedá, nedá...člověk ho napřed zbůchdarma utrácí, rozptyluje se, pouští si k sobě špatné lidi, špatné myšlenky, touží po zbytečnostech...až mu to docvakne:-)

      Vymazat
  4. Krásně napsaný! O stěrce uvažujeme též, muž dokonce přinesl z práce úžasné vzorky, neb ty hmoty a nátěry vyrábějí, jedna je úplně měkká na dotek, ale přitom je samozřejmě tvrdá - ale ten pocit! Jenže přednější je samozřejmě letět za synem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měkká stěrka? Tak to zní fantasticky! Stěrka se mi taky moc líbí, ale odrazovalo mě právě to, že je tvrdá, to by bylo super. Budu číhat na další info.
      Koupelnu sem nakonec natřela voděodolnou barvou, tak uvidíme, snad to bude ok.

      Vymazat
    2. Lucie, díky za to "krásně napsaný" až mi zaskočilo. Jsi velmi, velmi laskavá:-))) Však vím, kde jsou moje limity a že to zpětně ani nečtu, protože by to bylo na jedno dlouhé DELETE. Žádná věc nemůže konkurovat měsíci se synem v Austrálii...já bych to rozhodla taky tak:-)

      Vymazat
  5. Dneska, když jsem jela z chaty na pracovní schůzku a dívala se na domy cestou, jsem přemýšlela o něčem podobném: že musí být fajn mít vše hotovo a jen to udržovat. Takový stav jsem nikdy nezažila, ani v dětství ani teď. Lepíme byt jak se dá a do toho chatu, kde je potřeba resp. kde co padá, takže furt někde něco budujeme nebo jsme ve stavu, že by bylo potřeba budovat a někdy už toho mám až nad hlavu. Myslím, že to musí být moc hezký pocit mít hotovo, alespoň na chvíli. A plány někdy vyjdou a někdy prostě ne a když vám nepadá barák na hlavu... Třeba za rok bude ještě lepší stěrka a budete rádi :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, díky! Však víš jak to je, když pořád řešíme cizí interiéry, tak nezbývá ani čas, ani chuť na vlastní bydlení...někdy si od té práce člověk musí odpočinout a pustit do hlavy úplně jiné věci. Pak holt "kovářova kobyla chodí bosa" :-)

      Vymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře.