pondělí 3. března 2014

dnes...

to opět stálo za to! 
Celé dopoledne mezi mnou a výrobou v Německu lítaly maily...chvílema trochu zoufalé. Fakt to dá někdy zabrat vysvětlit, německému technikovi, že chci něco vyrobit jinak, než jak to vymysleli oni. Stále se ptá proč...můžou si hlavu ukroutit, když dostanou objednávku ode mě. Těžko chápou, proč si nedokážu vystačit se stovkama různých skříněk ze všech katalogů. Proč musím pořád něco vymýšlet??? Jejich odpovědi jsou plné tuplovaných vykřičníků:-) 
Někdy se trochu lekám, do čeho se to zase pouštím, že to třeba blbě dopadne, že mi ty moje výmysly zatrhnou...ale nakonec se vždycky domluvíme. Hezky jim poděkuju za trpělivost a odvahu...vím, že to dělají navzdory svým škatulkám a naturelu...


Dnes jsem taky stihla skouknout a zaměřit koupelnu, která v létě bude vypadat hodně jinak...



Dnes se mi opět, asi po tisící potvrdilo, že ke své práci úplně nejvíc potřebuju trpělivost...velikou a mít ráda lidi. Naštěstí mi tohle bylo naděleno do foroty...
Když se velká zakázka zadrhává na velké váhavosti a nakonec se všechno zašprajcne na titěrnosti, jako je výběr dřezu, když s klientkou řešíte už pátou variantu a nakonec se vrátí k té první...usmívám se a tiše doufám, že jsme u konce. 
I když mě ten proces, to obvyklé vracení se k první variantě, vlastně hodně baví.
Fajnový den to dneska byl! A to jaro všude kolem!

4 komentáře:

  1. Když jsem dělala webdesign, měla jsem občas pocit, že klienty nenávidím. A věděla jsem, že to musí skončit, protože taková doopravdy nejsem. Takže velmi obdivuju lidi, co mají trpělivost vysvětlovat, čekat, psát emaily, telefonovat a znova čekat, až si to klient rozmyslí a urovná v hlavě. A já udělala dobře, že jsem šla dělat něco jinýho :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty emoce znám z vyprávění...jsou jedinci, kterým kontakt s lidmi (zákazníky) fakt nesvědčí:-) Najít si své místo je úplně nejdůležitější. Jsme tu nakrátko, na to, abychom se prací trápili.

      Vymazat
  2. Pavlíno, buď v klidu, můj truhlář už si myslím zvyká, že ode mne je vždy něco jinak než bývá obvyklé :o) Dokonce nedávno přiznal, že ho to baví .
    Vracet se z 5. varianty k 1. ještě jde, já se jednou vracela asi z 12. a to původně nad tou první bílou klientka pravila: Já jsem nikdy neuvažovala nad tím, že bych měla bílou kuchyň... Když mi pak po několika týdnech a dalších návrzích řekla, že jí asi zabiju, že se jí začala ta bílá kuchyň líbit, nezabila sem jí, začala jsem se smát na celou restauraci. Ono je to normální, člověk je na něco zvyklý, něco si dovede představit a když mu někdo jiný ukáže jiné možnosti, chvilku to trvá než to přijme. Na to trpělivost mám. Spíš mně mrzí, když ji nemá klient, chce něco, pořádně neví co a přes x předkládaných variant má pocit, že se to nehýbe. Některé věci prostě potřebují čas a klid na rozmyšlenou a je škoda je uspěchat.
    Ráda bych, kdyby i naše koupelna v létě vypadala jinak, uvidíme... Fotky z prvních návštěv s foťákem před zrcadlem mě baví, jednou z nich udělám časosběrný fotodokument :o)))
    Ať se Ti daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, krásně jsi to napsala. Já vím, že ty brouky do hlavy lidem posílám já, když jim líčím, co všechno je možné udělat. Oni přijdou s jednoduchou nebo strašně složitou (to je vlastně úplně jedno) představou a já jim to rozbiju a pak to pracně skládáme znovu dohromady:-) Chce to čas a trpělivost dostat se k podstatě a souladu. Bez toho to ale nejde, je to nádherný proces. Taky přeju hodně zdaru a samé krásné dny!

      Vymazat

Děkuji za všechny vaše komentáře.