Nová terasa bude

Není jisté, jestli počasí dovolí a stihneme to ještě letos, ale chýlí se to úplně nejvíc za ty roky, co tady přebýváme.

Dlouho jsme plánovali. Protože to tu máme hrozně cikcak nahoru dolu, protože uprostřed prostoru pro terasu si trůní jeden kámen hodně veliký a dva další menší. A hnout s nima normálně nejde. Oni teda vypadají famózně, to zase jo, ale obkroužit kolem tu terásku chce akci promyšlenou...

Ani materiál jsme nevybrali raz dva...chtěli jsme ušetřit, to je jasný, nejsme tu na furt. Ale dávat do lesa betonovou zámkovku nebo i terasovou dlažbu, to se nám moc nechtělo. 

Dlouho to vyhrával kámen z lomu. Varianta pracná a celkově složitá. Nakonec padla, protože jsme na chalupě objevily krásné dříví...tlusté fošny, dlouhým skladování proschlé a krásně omšelé.

Dovezli jsme je ještě když bylo listí na stromech...brousili jsme, natírali, ošetřovali, aby na venku vydržely...

Pokračování někdy příště, až bude hotovo...v mezičase kácíme stromy, které nám tak trochu padají na hlavu. A to je taková horda práce, že si vůbec nemyslete, že dům v lese je nějaká romantika.-)

dezert nedělní

bez pšenice, zato s ovocem domácím...to je moje oblíbená "buchta" na neděli. Peču už od oka a suroviny kombinuju podle toho, co je doma. Tohle těsto je z rozdrcených ovesných vloček s trochou sody, s trochou másla. mléka, cukru a z jednoho vejce. Tvaroh s vrstvou ovoce a navrch drobenka zase z drcených ovesných vloček, másla a cukru...to je celé.

I když mám času míň než málo, stejně těm svým chlapům pořád vařím a peču a zavařuju. Nakupujeme jen základní suroviny. Chci vědět, co jíme. Kvůli zdraví, kvůli energii i kvůli figuře...a taky, abych co nejdýl vypadala jako čtyřicítka:-)

Krásné listopadové dny ať máte!

ucho se utrhlo,

hrnec přetekl a já jsem se vypnula...nešlo to jinak. Nebyla energie a ani chuť psát, fotit, blbnout. Ukázalo se, že ten můj blog je věc velmi zbytná. 

Překvapivě:-)

Nechuť ke všemu "navíc" odcházela a pořád odchází hodně pomalu.

"Navíc" nedávno vzniklo zimní obutí pro válecí polštáře. Z bezedných zásob jsem vytáhla černou džínovinu a ukrutně chlupatou kožešinu. Ta kožešina je skrznaskrz umělá, takže trochu kýčovka, ale efektní! 

Efektní byl i nepořádek po stříhání a šití. Chlupaté bylo všechno...asi to chce nějaký fígl, který neznám. Takže varování.-)

modrá je léto...

moje léto. Protože modrá je obloha bez mraků, modré je moře...

Moje hlava říkala, že to nepůjde, že nemůžu být offline. Nakonec to šlo...svět se nezbořil, práce neutekla. Dovolila jsem si dovolenou...v pyžamu až do oběda, pak na pyžamovou kostičku natáhnout proužky a pojistit to army šortkama a stoletýma odrbanýma converskama...prázdninový outfit, jak když vyšije...hlavně nic neřešit, prázdná hlava.

Pro mě je tohle úplně nejvíc, protože od mého muže z lásky. Padám-li na ústa, odtáhne mě do nějaké divočiny a tam JSME. 

Přečteme dvě hory knížek, mlsáme, hrajeme scrabble do zblbnutí...jsme spolu a rádi a baví nás to.-)

Krásné léto!

do zahrady

teď spíš koukám z okna a z terasy. Období šetření se a povinného odpočívání zatím nekončí...tak "záhonky" trochu divočí, ale žádná hrůza to zatím není. Teď jsem našla i dost dobrý mustr pro zahradu, TADY u Zuzany. Ta středověká ledabylost a obyčejnost se mi opravdu líbí. Asi by to chtělo omrknout zblízka.

Někdy mám pocit, že té zelenozelené je kolem příliš, že té přírody je příliš...když mě v noci vzbudí ložnicí poletující netopýr, prožívám to s hrůzou v oku, no nejsem zvířátková, nesmějte se:-) 

Prostě jsem spokojenější, když zvířata zůstávají za dveřmi i za okny...zvenku.-)

Bez plánu, bez návrhu

bez seznamu, totálně náhodně nebo spíše chaoticky, vzniká a mění se náš prostor k žití. Stále kreslím nějaké návrhy, připravuju mood boardy, konzultuju barvy, tvary struktury a na to naše bydlení už energie nevybývá...

Když se dopravou poškodí nějaký produkt z QDE-SHOPU, vždycky ho doma někam postavím a ono to funguje...vlastně je to důkaz, že jsem nabídku poskládala dobře:-) Všechno spolu pěkně ladí, i když se to poskládá podle klíče "rozbilo se".

Několik roků už vyhazujeme sedačku z Ikea...je to totální šunt. Lákali na velmi odolnou kůži a ono prd. Po krátké době se "odolná kůže" protrhala a já nemám sílu udělat s tím obrovským krámem něco razantnějšího...tvar je v pohodě, tak mě to až tak nebolí, úpletový potah to jistí.

Stále chybí další skříň na knížky...čeká v garáži na barvu a mé ruce, vylouhovaná, obroušená...u nás chce všechno svůj čas.-)

stolek OAK TRAY

lampa OFFICE

stolek WHITE STONE

Já vím, že každý, kdo zařizuje, chce mít všechno akurát a hned a kompletně...velmi často to nejde, jsou z toho smutné oči a rozladěnost. Věřte, že takhle náhodně a bazarově a napřeskáčku a ledabyle je to mnohem větší zábava:-)

Jak se bydlí v Berlíně?

Třeba mile bohémsky,  jako architektka Sophie von Bülow.

Nový prostor pro bydlení vznikl spojením dvou sousedních bytů v elegantním secesním domě z počátku dvacátého století. Zrodil se úžasně odlehčený, propojený prostor s dostatkem světla. Při rekonstrukci byly co nejvíce ponechány nebo znovu obnoveny původní prvky-štuky na stěnách, dřevěné podlahy, originální francouzská okna. 

Zachování kouzla původního Jugendstil (Art Nouveau) a maximální funkčnost byly pro architektku dvě hlavní mety.

Interiér je potom velmi zábavným  a inspirativním mixem různého...čisté linie, industriální materiály, dekorativní prvky z počátku 20. století a zajímavé kousky z blešáků.  A jako bonbónek Sophie přidala designové perly, které září a přitáhnou na sebe všechnu pozornost. 

Nebo si myslíte, že se dá božská židle BERTOIA (design Harry Bertoia), nástěnné svítidlo POTENCE VITRA (design Jean Prouvé) nebo židle DSW (Eames) přehlédnout? NEDÁ!

Ostatní zařízení může být klidně jednoduché, až skoro obyčejné...jako nízká knihovna, jako velký stůl, kde se pracuje i hoduje. A jako kuchyň, která už jednodušší být nemůže. Přesto je kouzelná! Co třeba kombinace šmrncovního lustru z padesátých let a dílenských lampiček...no krása, jak jinak!

Byt pro příjemné žití s atmosférou nádhernou...och.-)

Foto: Sophie von Bülow

mám být v klidu...

tak jsem se na chvíli uklidila... a čtu. 

Suzanne Renaud/Petrkov 13 od Lucie Tučkové  jsem měla  na čtecím seznamu dlouho. Dlouho byla knížka vyprodaná...už vyprodaná není, už ji mám doma. Jen nevím, jestli to je to správné čtení, když je mi ouvej, jestli by to nechtělo spíš něco k popukání veselého:-)

Co nového v e-shopu?

SOUTĚŽÍ SE o plakát (30x40) z typografické černobílé kolekce od šikovné a úžasné Moniky Scuza. 

A můžete si vybrat! IN CHARGE nebo CONFUCIUS? 

Stačí, když na FB Quality Design:
*do komentáře napíšete svůj výběr
*budete fanouškem Quality Design
*budete sdílet a lajkovat tenhle soutěžní post:-)

Více info o plakátech: http://qde-shop.cz/kategorie/plakaty/
A jestli se vám ty počmárané papíry vůbec nelíbí, nechejte to plavat, příště vymyslíme něco jiného:-) 

Výjimečně jsem e-shopový post přidala i sem, aby se mohli zapojit i ti, kteří zatím nesledují Quality Design na facebooku.

Hodně stěstí!

zas ty hadry

                                                                                                        maxi délky z Pinterestu

Povídá mi kamarádka: je to beznadějný, nikde nemají dlouhé sukně a já nutně potřebuju obyčejnou dlouhou sukni... to co v těch obchodech mají je strašný...chvíli to zpracovávám, nemám totiž ani páru o tom, co visí na ramínkách řetězců a jakou batikovanou smršť viděla v buticích.

Ale touze  po dlouhé letní sukni rozumím na 100%. Mám to stejně: buďto krátká nebo hodně dlouhá, hlavně žádný kompromis, co přepůlí lýtka. 

Radím ji ušít doma nebo recyklovat, z druhé ruky...to je můj způsob, jak plnit skříně. 

Jenže já nakupuju, když fajnové hadry objevím, ne když tu kterou věc zrovna nutně potřebuju. Tak to obvykle a jako na potvoru nefunguje... 

Teď mám ve skříni dvě maxi dlouhé sukně, obě černé. Jedna je z jemňoučkého hedvábí, lehká jako vánek a tak úžasně se nosí, že o ni ani nevím:-) 

Druhá je celá plisovaná až na zem a je to moje sukně divadelní-na všelijaké slávy a když chci být hodně dramatická:-) Nejraději k ní nosím vypasovaná krátká saka nebo vesty, jen tak na tělo. Varianty se zavinovacím vrškem nebo s propínacím svetříkem nebo s tílkem a koženou bundou...tak ani ty nejsou k zahození.
A boty k tomu jen s podpadky hodně nízkými-sandály, balerínky, kožené holínky-podle počasí a nálady.

A jestli si říkáte, že ta moje garderóba není vůbec trendy a in, tak máte pravdu. Když zjistíte, co vaší figuře a naturelu padne-jaké střihy, délky, proporce, barvy, vzory a materiály-tak máte vyhráno a módní novinky vám můžou být šumafuk.
Stejně nejvíc ze všeho chceme, aby nám to slušelo, abychom byly chic, ne podle posledních přehlídek.

Já mám některé věci ve skříni víc jak dvacet let a pořád je vytahuju (pro jistotu občas nakouknu k Vivienne W, jestli ještě můžu.-)  a pořád je kombinuju a pořád je to dobrý...a pořád kvůli tomu nesmím změnit velikost:-) a to je taky dobrý!