moje léto

Mikulov, galerie Závodný, Jozef Jankovič. Teď je v galerii výstava mé milované Adrieny Šimotové a Magdaleny Abakanowicz. Info TADY

Den, kdy se v kalendáři objeví moje jméno, signalizuje změnu, končí prázdniny. Dříve nastupoval stres ze školy, tahle fáze už je odžita a odtrpěna, dneska začínám cítit zimu. Já vím, že je pořád léto, ale jak zimu nemám ráda, tak ji cítím už z velké dálky:-)

Léto mi ufrnklo takovou rychlostí...a samá práce to byla a starostí milión a stavy, kdy víte, že už, už musíte vypnout a vypadnout, jinak to bouchne... Na pár okamžiků utéct jinam a strávit čas s duší spřízněnou, se mi ale podařilo a byla to pokaždé úleva. Někdy stačí málo... i když, mít kolem sebe božské ženy, co rozhání chmury, není vůbec málo:-)
Ten pel mel fotek z mobilu je kousek z mého léta.

Vila Tugendhat. Interiér je focený zvenku, protože plánovat si rezervaci, je v mém rozlítaném žití nereálné. Na prohlídku zahrady se objednávat nemusíte, je možné projít i suterén s výstavou fotografií...pro mě zážitek

Zámek Valtice. Koláž ze zámku nevypadá moc zámecky, vypadá pracovně. Kombinace vzorů, barev, materiálů vidím, fotím všude.

U jídla mi fantazie dochází, vždycky to skončí výběrem rizota...tentokrát v CAFÉ FARA v Klentnici. 

byt ze skladu

Architektka Karin Matz ze Stockholmu si své vlastní bydlení vysnila a taky vybudovala z opuštěného a vybydleného starého skladu. Místo v centru pro ni mělo ten správný šarm a taky úžasný výhled. Dokončený byt je výsledkem téhle fascinace zajímavým místem, bez které to nejde, když se vrháte do takového projektu.

Na 36 metrech čtverečních dokázala vytvořit vzdušný a velkorysý prostor. Některé původní prvky zůstaly, zajímavě působí odkryté vrstvy různých povrchů. 

Zařízení muselo být z kategorie levné. Ale vůbec to nevadí, protože vznikla zajímavě různorodá koláž-je tu kožená sedačka z bazaru, levitující deska na spaní, kuchyň a skříně na míru podle návrhu Karin,  starý jídelní stůl přetřený zelenou barvou, okolo plastové židle Eames, a zbytek-svítidla, police, skříňky-jsou další hezké bazarové kusy.

Žádná uhlazenost s narafičenými designovými kusy pro oko. Příjemně normální, trochu bohémské, rozhodně inspirativní...

Zajímavé, co myslíte?

Více se dočtete a uvidíte TADY.

nevyhazovat/dvě staré TONky

jsem vyaukrovala za pár drobných někdy brzy na jaře. A strčila jsem je do garáže...kam jinam. Během léta k nim přibylo další harampádí a v garáži se nedá projít.

Tak jsem šla do sebe a tu nejhorší fázi jsem během dvou dnů zdolala. Židle jsou obroušené a zatmelené. Stačí je natřít. 

Plánuju si kolem toho našeho nového stolu rozmístit celou TONkovou sbírku, tak mi to natírání snad půjde rychle:-)

A jestli chcete vědět a vidět, jak krásně šla do sebe Klára klikněte TADY.

Užijte si báječný víkend!

Musí to být fajn,

nastěhovat se do krásného hotového bytu. Alespoň jednou:-) V našem životě se to vždycky tak nějak vyvrbí, že nám nezbývá než pořád jen nějaké hnízdo budovat. 

Celé roky vlastně jen něco stavíme a opravujeme, pak se stěhujeme a zase stavíme a předěláváme a tak pořád dokola. Tohle ale musí člověka alespoň trochu, raději hodně, bavit, jinak je to dost na palici...

Dům, ve kterém teď bydlíme, jsme hned zkraje přestavěli a upravili ve velké rychlosti, aby se dalo co nejrychleji bydlet. Počítali jsme s tím, že budeme dodělávat postupně, až bude více času a peněz. To postupně se postupně hodně natáhlo...až minulou zimu jsme vyladili horní patro. Trochu jsme bourali a zase stavěli a hlavně, z hnusných sádrokartonových stěn jsme udělali stěny hezké se štukem.

Teď v létě se mělo pokračovat přízemím. Vykopat betony, zateplit podlahy a udělat nový povrch z betonové stěrky. Ale je jasné, že to letos nedáme. Neb jsme dali přednost zdraví a pohodě. Život holt není o plánech, ale o tom, co se skutečně děje...a někdy se věci semelou tak blbě, že je lepší počkat na veselejší časy.

Zatím dělám plánované zesvětlení a odlehčení prostoru. Zbavuju se věcí, které jsou zbytečné nebo se nám už nelíbí. 

Rustikální lavice a masivní stůl byly první na řadě...už s námi nebydlí. V jídelně teď zavládlo roztodivné provizórium...ale je to světlejší, je to odlehčené a já tam tu stěrku místo dřevěné podlahy a další židle už vidím úplně jasně:-) 

letní lenošivé tempo

mě opravdu nebaví. I když jsme dokončovali náročnou realizaci kuchyně, i když celé léto probíhá velká rekonstrukce a se vším je hromada starostí, i přesto pořád vymýšlím nové věci pro qde-shop. E-shop je vlastně můj relax. Oproti starostem s řemeslníky a termíny je to opravdu zábavná a oddychová činnost.

Hledala jsem nové dodavatele, teď už mám připravené nové produkty, fotím, pomalu vkládáme do nabídky.

Teď, do konce prázdnin, můžete některé věci koupit se slevou, průběžně to měníme, tak si to hlídejte...pokud máte něco v merku:-)

Krásný víkend vám přeju!

A moc děkuju za všechny návštěvy a komentáře a milé maily a přízeň a pozitivní energii:-)

vertigo

Výrazné světelné objekty, nádherně tvarované skulptury vznášející se pod vysokými stropy...to je moje slabost, tam praktičnost a logiku vůbec nehledám. Čím větší, čím zajímavější, čím divnější, tím lepší. 

Mám moc ráda zavěšené svítidlo VERTIGO od francouzské designérky Constance Guisset. 

Šaty s krinolínou, nádherný dámský klobouk nebo vážka, to všechno si můžete představit, když na tu krásu koukáte. Dvoumetrové rozpětí křídel vám vezme dech...a vlastně vás i ochrání před toužením po drahé věci, málokam se totiž vejde:-)

Tohle uvidíte (kromě jiných lahůdek) v pražském bistru KIDÓ
 

...a nakonec Ingo Maurer

Kvůli tomu málu místa pro kuchyň, kvůli propojení s obývacím pokojem jsem klientku tak trošičku tlačila do maximální jednoduchosti a účelnosti...hodně se kreslilo, hodně se mluvilo, hodně to trvalo. 

Myslím, že jsme nakonec byly na stejné vlně. 

Celá šťastná mi včera předvedla svůj impulzivní nákup-veselé závěsné světlo Campari od Ingo Maurera...já bych ho nevybrala, ale na tom houby záleží...svůj prostor si stejně každý musíme vyladit po svém, aby se v něm dobře žilo...

No, a ta maximálně jednoduchá kuchyň, unese i rozverné nápady Ingo Maurera.

Krásný a veselý víkend vám přeju:-)

    Ingo Maurer-Campari

člověk městský

jsem já, tak co tu v tom lese hledám? Zoufám si, že mě to zahradní kutění ani trochu nebaví, že na to jen těžko hledám čas. 

Koukám, jak se ta lesní divočina zase cpe do naší zahrady a napadá mě asi sto padesát jiných činnosti, které bych dělala radši, než neustále bojovala s plevelem a plzáky a různou havětí. 

Poslední dobou mě podezřele často napadá, že už jsme tu hodně dlouho, že náš život je o hodně jiný, než když jsme se sem stěhovali...

Hlavou mi putují nové plány...jo, možná přichází čas na změnu. Zatím to nechávám plynout, aneb uvidíme:-)