když minimalistická, tak bezúchytová

Do minimalisticky zařízeného interiéru patří i jednoduchá, minimalistická kuchyň. 

Ten, kdo ji vybírá, se obvykle rozhodne pro bezúchytové provedení. 

Mám slabost pro tyhle bezúchytové krásky, jsou strohé a noblesní. Navrhuji je ráda. 

Hladké čelní plochy dvířek a výsuvů nic nenarušuje. Jedinou ozdobou jsou nerezové nebo hliníkové úchopové lišty, připevněné na korpusu skříněk. Zvýrazňují zajímavé horizontální členění.

Minulý týden jsem dokončila realizaci této bezúchytové kuchyně. Dvířka jsou v lesku v barvě magnolie, pracovní deska je z přírodního kamene v černé barvě-Bengal black. 
Chybí ještě obložení stěny z tvrzeného skla. 
Dojde také na výměnu krytů zásuvek-ta bílá tanga se sem opravdu nehodí-nahradí je nerezové s rovnýma hranama.

BohemiaLiving HANDMADE

Poslední...

Kdysi, už je to hodně dávno, jsme žili téměř na konci světa. Děti byli velmi malé, já jsem se starala o domácnost, manžel vydělával peníze a byl velmi málo doma. Umírala jsem potřebou a touhou pracovat a tvořit. Abych se nezbláznila, začala jsem vymýšlet a šít šatičky, tašky a různé doplňky. To byla ta radostná fáze, náročné  bylo výrobky nabízet v buticích a různých galeriích s řemeslnými výrobky. Bez internetu, bez telefonu, všechno jsem objížděla a domlouvala na živo, na místě. Dnes nepředstavitelné.

Bylo to velmi komplikované a také problematické. Moje dívčí šatičky prodával butik u Staroměstského náměstí, majitelka, ač celou kolekci prodala, se zaplacením tak dlouho otálela až zmizela i s butikem.

Dnes se všichni tvořiví a šikovní lidé takovým komplikacím hravě vyhnou, mají obrovskou možnost prodávat díky Fleru a nově také díky našemu on-line magazínu BohemiaLiving

Náš nový projekt BohemiaLiving HANDMADE bude prezentovat české tvůrce. BohemiaLiving bude na svých stránkách  propagovat  kvalitní, rukodělné, designové, originální výrobky. 

Dejte nám o sobě vědět, pošlete fotografie svých výrobků - můžete ještě stihnou téma  3.čísla "Léto, prázdniny, hry a hračky". 

bydlet v dílně, pracovat doma

Objekt bývalé truhlářské dílny se stal útočištěm pro designéry Saskii a Stefana Diez a jejich tři děti. Mají zde dílnu i obytné prostory. Vytvořili to, o čem mnozí jenom sní. Zařídili si svůj život jednodušší, bez stresů, bez každodenních přesunů za prací. Ideálně sloučili pracovní a osobní život. Spojeni se světem, přesto žijí v klidu a izolovaně.

Saskia Diez je známá  návrhářka šperků a Stefan zde vymýšlí a vytváří prototypy svého nábytku.

Pracuje pro významné značky, třeba pro Moroso, Established and Sons, Rosenthal. O jedné z jeho židlí pro Thonet jsem psala tady.

Jeho práci charakterizují čisté linie a materiály jako dřevo, kov a sklo. Vyhýbá se formálnosti a dekoracím. To ostatně platí i pro interiér jejich domu.

Mimochodem, všechny židle kolem stolu mají Stefanovo autorství.

                                                                      

                                                                                           

moje l é t o

Letní volný čas mám spojený 

s pruhy a proužky,

s modrou a bílou barvou 

a s plátěnými taškami.

take a line for a walk

Koukám na fotku mého oblíbeného designéra Alfreda Häberliho a jeho perfektních křesel "Take a line  for a walk", která vytvořil pro Moroso a napadá mě, že i super vymyšlené věci se dají ještě vylepšit. Kdo si to nepřipustí, tak se asi nepohne dál. To ale není Häberliho případ. Na letošním Milánském veletrhu představil transformovanou soft verzi svého úspěšného křesla. To křeslo je prostě super, je v něm hravost, pohyb a nová verze je navíc příjemně polštářově měkká.

www.moroso.it

Co na sebe - šaty

Dlouho jsem se neprohrabávala šatičkama...  obvykle tak označuju veškeré oblečení.  Ale tentokrát myslím na šaty jako takové, na šaty jako perfektní a bezproblémovou část šatníku. Většinou nevyžadují náročné přemýšlení co s čím zkombinovat. Prostě je obleču a jdu. Mám je ráda hlavně v létě.

new textil collection by Ikea

Spolupráce s Ikea je příjemná, je fajn a baví mě. Baví mě psát o věcech, které se povedly. Naposledy například nová kolekce IKEA PS.
Od 1.6. je v prodeji nová limitovaná textilní kolekce MYRLILJA. 
Je v ní vše potřebné pro letní dny na zahradě, u vody, na výletě. 
Vesele pruhovanou, dostatečně velkou, letní tašku, kterou mi Ikea poslala jako ochutnávku, by upotřebil asi každý, já teda určitě.


V kolekci jsou i jiné tašky, je tam například i povlečení, polštáře, šátky, koberce. Vše v nádherných barvách a vzorech.  Kdo veselé vzory a barvy nemusí, vybere si určitě v krásné černobílé řadě.

industriálu pomálu

Lampa koupená v bazaru má těžký kovový podstavec s hrubou strukturou povrchu, všechna hejblátka mají správný technický vzhled. 

Jsem z ní nadšená, je prostě krásná. 
Baví mě stylový mišung, a protože v interiéru domu moc předmětů v industriální designu nemáme,  tak se mi sem vlastně náramně hodí.

ve Finsku

Japonské vydavatelství Paumes vydává knihy o životním stylu v různých zemích. V knize o finském bydlení je představen byt módní návrhářky Tuuly Pöyhönen.

Myšlenka domu jako hnízda, kde se s rodinou uzavřete před zbytkem světa, připadala Tuule staromódní. S rodinou obývá prostor v bývalé továrně v centru Helsinek a pojala ho jako místo pro bydlení, pro dílnu a dokonce i jako obchodní prostory pro klienty. 

Tak se jí podařilo sladit práci a rodinu. 

Dům  otevřela zákazníkům a snaží se nabídnout pocit pohodlí, chce, aby klient poznal atmosféru jejího domova. 

Tuula si totiž myslí, že soukromí je jen stav mysli a že přítomnost hostů domácí atmosféru nijak nenarušuje.

Je to velmi neformální, zajímavý, inspirující přístup k bydlení, který zároveň ponechává velký prostor pro děti.

Dominantní barvou je bílá, zajímavá je kuchyň sestavená ze skříněk z nerezové oceli.  Vidíme tu spousty dětských kreseb. Velký jídelní stůl je opatřen kolečky k přesunu, protože zároveň slouží jako pracovní plocha...Tady se nic nepředstírá, tady se žije, odpočívá, hraje, pracuje.

 

módní značka ONNI-Tuula Pöyhonen

foto: Hisashi Tokuyoshi

L a v i c e

Pohled na naši starou lavici, koupenou kdysi v Ikea do úplně jiného interiéru, mi opravdu nedělal dobře. Rustikální vzhled a velká masa dřeva (stačí ten obrovský dřevěný stůl) mi do toho našeho současného, velmi, velmi pomalu vytvářeného interiéru neladil.
Nechtěla jsem ji ale vyhodit, protože je praktická, má úložný prostor, dobře se na ni sedí a já mám lavice u stolu prostě ráda. Rozhodla jsem se ji zakamuflovat, zakrýt.
Po hodně dlouhé době jsem sedla k šicímu stroji a na 5 centimetrový molitan vytvořila potah z pevné bílé bavlny.
Rovnou jsem ušila i potahy na polštáře, bez nich by to nebylo ono a ještě mi zbylo trochu energie a látky, takže vznikl bílý polštář na židli.
Ta obouchaná židle je nalezenec, dala jsem ji ještě šanci, potřebuje ale trochu vylepšit, měla by být černočerná, snad se někdy dočká...