takhle dopadl

víkendový vítr ve skříních...pár pytlů hezkých věcí už je v kontejnerech charity a pár s věcmi ošouchanými skončí v odpadu.

Pořád věci probírám a zbavuju se nepotřebného. Pořád žiju s pocitem, že všechno, co máme se musí dát snadno a rychle zabalit a tradá jinam. 

I když své hnízdo v lese pořád budujeme a okrašlujeme, víme, že už, už potřebujeme ZMĚNU. Že nás nějaké to stěhování ještě čeká.

Jediným našim problémem jsou knížky, ty pořád přibývají a zbavit se jich neumím...

Mít málo věcí je velká svoboda...čím jsem starší, tím víc jsou mi věci lhostejné. Trochu se bojím, kam až s tím minimalismem dojdu.-)

Více slunce, více světla

potřebujeme dostat do přízemí domu. 

Před deseti lety jsme přestavovali hodně narychlo. Byl to sprint přes překážky...na záda nám dýchala hypo s macatým nájemným pražského bytu. 

Neznali jsme to tady a dost jsme podcenili sílu lesa. A i když jsme postupně stromy káceli, stejně je přízemí tmavé a od podzimu do jara nám to hodně vadí.

Budeme se probourávat ven směrem skoro jižním, zároveň budeme bourat příčky uvnitř. Musíme změnit dispozici celého přízemí...kuchyň, koupelna, záchod budou jinak. Bohužel za provozu, takže nás čeká "maso".

Tuhle šarádu jsme už dvakrát odložili o rok...letos to snad klapne. Musí! Už se nám vyrábí nové vchodové dveře a óbr okna.-)

O víkendu jsme si cvičně skolili dvě příčky.