zas ty hadry

                                                                                                        maxi délky z Pinterestu

Povídá mi kamarádka: je to beznadějný, nikde nemají dlouhé sukně a já nutně potřebuju obyčejnou dlouhou sukni... to co v těch obchodech mají je strašný...chvíli to zpracovávám, nemám totiž ani páru o tom, co visí na ramínkách řetězců a jakou batikovanou smršť viděla v buticích.

Ale touze  po dlouhé letní sukni rozumím na 100%. Mám to stejně: buďto krátká nebo hodně dlouhá, hlavně žádný kompromis, co přepůlí lýtka. 

Radím ji ušít doma nebo recyklovat, z druhé ruky...to je můj způsob, jak plnit skříně. 

Jenže já nakupuju, když fajnové hadry objevím, ne když tu kterou věc zrovna nutně potřebuju. Tak to obvykle a jako na potvoru nefunguje... 

Teď mám ve skříni dvě maxi dlouhé sukně, obě černé. Jedna je z jemňoučkého hedvábí, lehká jako vánek a tak úžasně se nosí, že o ni ani nevím:-) 

Druhá je celá plisovaná až na zem a je to moje sukně divadelní-na všelijaké slávy a když chci být hodně dramatická:-) Nejraději k ní nosím vypasovaná krátká saka nebo vesty, jen tak na tělo. Varianty se zavinovacím vrškem nebo s propínacím svetříkem nebo s tílkem a koženou bundou...tak ani ty nejsou k zahození.
A boty k tomu jen s podpadky hodně nízkými-sandály, balerínky, kožené holínky-podle počasí a nálady.

A jestli si říkáte, že ta moje garderóba není vůbec trendy a in, tak máte pravdu. Když zjistíte, co vaší figuře a naturelu padne-jaké střihy, délky, proporce, barvy, vzory a materiály-tak máte vyhráno a módní novinky vám můžou být šumafuk.
Stejně nejvíc ze všeho chceme, aby nám to slušelo, abychom byly chic, ne podle posledních přehlídek.

Já mám některé věci ve skříni víc jak dvacet let a pořád je vytahuju (pro jistotu občas nakouknu k Vivienne W, jestli ještě můžu.-)  a pořád je kombinuju a pořád je to dobrý...a pořád kvůli tomu nesmím změnit velikost:-) a to je taky dobrý!

Když kreslím

kuchyně, je mi blaze. Je to práce, kterou dělám už hodně moc dlouho a cítím jistotu a jde mi to tak nějak samo...

Stejně je to ale vždycky běh na delší trať, vždycky to chce více variant, aby klient na vlastní oko viděl, kudy cesta nevede. A aby mu ta jeho vysněná varianta nevrtala v hlavě ještě za deset let:-) I když jsou tyhle slepé uličky velké zdržovačky, jsou potřeba...

Funkce na prvním místě, pak přijde na řadu krása. Je toho k řešení hodně a není dobré nic uspěchat, špatná kuchyň je drahý špás.

některé z variant jedné kuchyně v jednom krásném, ale opravdu krásném domě...už je vybráno, už je jasno

Radostný závěr nečekejte, páč za tím mým blaženým jistotným pocitem je bohužel mé hodně pokročilé mládí a hodně práce...až tak je to jednoduché a... smutné.-)

Krásné dny moji milí a děkuju za všechny vaše návštěvy, i přes mé pauzy v psaní...škoda slov:-)

jarní zahradní cukání

Pro mě je zahrady škoda!  Všichni zahradníci a i ty, moje milá mother in law, promiňte, ale já na zahradě nejraději sedím a jen tak hledím nebo čtu nebo přemýšlím nebo si kreslím nebo si pletu... 

Když se o nějaké pěstování pokusím, dopadne to nevalně. 

S každým jarem to vždycky přijde,  snaha alespoň trochu ten plac vyrvaný lesu, zkulturnit a udělat ho více užitečným. 

Prohrávám, nemám správně zelené ruce, neumím to. Každý rok to své snažení uzavřu s tím, že příroda a les má u nás navrch. 

A ono mi to vlastně vůbec nevadí, protože mě se ta neuspořádaná divokost líbí. Vlastně nevím, proč to do mě každé jaro vjede...

...když otevřu ráno oko, vidím toto

Už jsem tu někde psala, že ložnici nefotím. Je to chudinka odstrkovaná, nedodělaná, nic hezkého k ukazování. Leda bych se rozepsala o tom, že takhle teda ne...

Když jsem se ale konečně dokopala a obarvila závěsy a akčně je i pověsila,  fotila jsem. To, co vidíte, je realita (nečinčám). Zas tak zle nevypadá, viděla jsem horší:-) 

Ale já to mám takhle s celým domem i zahradou...v hlavě mám nakreslený ideální stav, žiju v nehotové realitě. Žiju si ve dvou různých domech najednou a navíc se pořád v myšlenkách někam stěhuju.-) 

Do Krumlova za industrálem

Myslíte si, že jsem krapet mimo? 

Český Krumlov je přece ta úžasná historická perla! Co láká davy, hodně velké davy... na zámek, na Rožmberky, na jedinečné barokní divadlo, na profláklé medvědy, na ještě víc profláklé otáčko v zámecké zahradě, na kouzelnou atmosféru klikatých uliček. Všechno tohle znám vrchovatě. 

Do Krumlova jezdím pravidelně za svou duší spřízněnou, za kamarádkou Jiřinkou. Pracuje na zámku a za ty roky mě už protáhla všema zákoutíma, všechno povyprávěla...ona tohle město miluje a miluje historii. Pracuje na zámku a taky bydlí na zámku, teda u zámku...v prastarém domě se zdmi metr tlustými. Líbí se jí bydlet víc zabydleně, víc útulně, víc historicky...víc jinak než mě:-)

Když jsem ji řekla, že až přijedu, že půjdeme na oběd do DEPA, že to místo MUSÍM vidět, tak protočila oči a řekla, že v něčem tak šíleném není schopna nic pozřít a ani vidět, že to nemusí.-)

Jasně, že se obětovala, je to přece kamarádka! V DEPU jsme sluply salát, zapily to moštem a bylo blaze...

Interiér téhle hospody je syrový. Není to žádná útulná hospůdka. Je to objekt velikosti i výšky stodoly. Betonové a prkenné podlahy, spousta oceli a železa, elektroinstalace vedená na povrchu. Využití industriálních, renovovaných prvků jednoduše nadchne. 

Je to úžasné osvěžení, když v historickém centru najdete prostor tak zábavně protikladný. 

Za podobou DEPA stojí architektonická kancelář Tomáš Novák.

Víc vám řeknou fotky a úplně nejlepší, je vypravit se tam a vidět to naživo. Report o nabídce jídel a o tom, jak co chutná nebo nechutná a případné hvězdičky ode mne nečekejte, to neumím.-)

nakonec se nešilo,

nakonec se barvilo:-)

Bílé průhledné závěsy z ložnice byly dost okoukaná nuda. Dlouho jsem se chystala, že s nimi něco provedu. 

Nakonec ke mě ta správná myšlénka doputovala o víkendu. Mezi pečením koláče, a vařením oběda jsem stihla zasmradit a napařit kuchyň barvením. V nevhodnou dobu, v časovém presu, s malým hrncem, ale s velkou chutí:-)

Naředila jsem šedou barvu na textil a konce látek jsem postupným ponořováním hezky vystínovala. Nic složitého, nic světoborného, určitě tenhle primitivní proces všichni znáte. 

Z výsledku mám radost, protože to dopadlo podle mých představ a vypadá to hezky...mě se to teda líbí.-)

A bude se šít

U šicího stroje jsem neseděla tak moc dlouho, že ani nevím, kdy naposled. Chybí mi to. 

Když je ale ostatní práce tolik, tak mám zábrany utrácet čas činností ne zrovna nutně potřebnou. Na druhou stranu mám takovou zásobu látek a úžasných prastarých zbytků ještě po prababičce, že bych měla občas něco materiálu zpracovat a vytvořit věc novou, aby se uvolnilo trochu místa. 

To by bylo rozumné. Já jsem ale tvor nerozumný, protože klidně jdu a koupím látku novou, vlastně rovnou tři, puntíkaté, kytkaté. 

Mám ale v úmyslu je sofort zpracovat. Budou nové polštáře. Potřebuju domů přidat trochu hravosti, když už s barvama šetřím.  Puntíky a obrovské květy jsou na to akorát.

(Látky kupuju všude možně, nejraději ty zajímavě zlevněné nebo rovnou zbytky za pár korun v Holešovicích v Jateční ulici TADY. Tyhle tři jsem výjimečně pořídila na dálku TADY

Krásný a tvořivý konec týdne vám přeju:-)

Nedělní ráno

porcelán z kolekce Bohemia White a Bohemia Cobalt

si užíváme. I když pracujeme, i když někam frčíme. Vstáváme dřív, aby bylo na pohodou více času. 

Po delší době jsem včera koupila tištěný Reflex. Kvůli extra příloze. Všechny ty zajímavé domy znám, stejně jsem ale neodolala...ale ono je tam toho k přečtení mnohem více:-) 

Užijte si krásnou neděli!

Ženy na zdi

Kolem mě je přesila mužů, doma i v práci. Abych to vyvážila (rovnováha, to je moje), hýčkám si všechny svoje kamarádky a duše blízké a nejbližší. A doma, doma máme ženy na zdi. 

V ložnici, kterou nefotím, jsou reprodukce fotek od Drtikola. Po domě kolují fotky od Kratochvíla, ty určitě znáte, protože je zbožňuju a fotím je pořád. Teď přidávám plakáty s ženami tajemnými a nadpozemsky krásnými od Rubena Irelanda, které máme v qde-shopu a které se přepravou třeba občas trochu pokrčí a je záhodno je nechat doma:-)

Proměna ložnice

v dubnovém čísle magazínu Nové proměny bydlení je práce Andrey Beranové. Krásná kombinace barev, přírodního dřeva a do toho celá černá stěna...tohle se neomrzí. A moje oblíbená retro skříňka s černobílými šuplíky je tutovka a tady zafungovala skvěle. 

Andrea na doplnění vybrala náš černý stolek TWO TONE. Pasuje sem perfektně a černobílé PLAKÁTY a kartičky přilípnuté na zdi jakbysmet.

Andrea umí:-)