...když otevřu ráno oko, vidím toto

Už jsem tu někde psala, že ložnici nefotím. Je to chudinka odstrkovaná, nedodělaná, nic hezkého k ukazování. Leda bych se rozepsala o tom, že takhle teda ne...

Když jsem se ale konečně dokopala a obarvila závěsy a akčně je i pověsila,  fotila jsem. To, co vidíte, je realita (nečinčám). Zas tak zle nevypadá, viděla jsem horší:-) 

Ale já to mám takhle s celým domem i zahradou...v hlavě mám nakreslený ideální stav, žiju v nehotové realitě. Žiju si ve dvou různých domech najednou a navíc se pořád v myšlenkách někam stěhuju.-) 

Co dělám?

Pořád něco. Skáču od jednoho k druhému a dost mi chybí klid na promýšlení a soustředění na práci...neumím nové dispozice a barevné varianty sekat jak Baťa cvičky. 

Spousta provozních starostí mi bere čas. Ono to ale jinak nejde...návrhy jsou sladkým zákuskem, který je nutné si odpracovat.

Dnes jsem v rychlosti dávala dohromady další z barevných variant ložnice ve starém domě se starým nábytkem a ještě starším pianem. Když je hodně výrazných prvků daných, je těžké dělat zásadní změny...tři barvy dřeva je na jednu místnost prostě moc. Pro někoho práce, kterou je lepší nebrat, pro mě zábavný rébus:-) Chci, aby nový vzhled byl všechno, jen ne usedlost...vodvaz to bude, trošku.-)

starý dům,

který nemá dobrou dispozici, má malý půdorys, čtyři patra, je tmavý, prostě má své mouchy. Mohlo by se říct "tady je skoro všechno špatně", ale k čemu by to bylo? Mí klienti ho mají rádi, mě se líbí taky, takže jdeme na to! Budeme se zbavovat kutilských "vychytávek", budeme prosvětlovat, odlehčovat, budeme dělat krásno:-)

Začínáme horním patrem, oddělujeme místo pro pidiložnici, kam se musí vejít i objemná skříň. Vybírá se nová podlaha-masivní prkna s lazurou, ladíme barvy. Schody zůstanou původní s  novým barevným nátěrem, vybíráme tu správnou  kombinaci k podestě...