...když otevřu ráno oko, vidím toto

Už jsem tu někde psala, že ložnici nefotím. Je to chudinka odstrkovaná, nedodělaná, nic hezkého k ukazování. Leda bych se rozepsala o tom, že takhle teda ne...

Když jsem se ale konečně dokopala a obarvila závěsy a akčně je i pověsila,  fotila jsem. To, co vidíte, je realita (nečinčám). Zas tak zle nevypadá, viděla jsem horší:-) 

Ale já to mám takhle s celým domem i zahradou...v hlavě mám nakreslený ideální stav, žiju v nehotové realitě. Žiju si ve dvou různých domech najednou a navíc se pořád v myšlenkách někam stěhuju.-) 

Ženy na zdi

Kolem mě je přesila mužů, doma i v práci. Abych to vyvážila (rovnováha, to je moje), hýčkám si všechny svoje kamarádky a duše blízké a nejbližší. A doma, doma máme ženy na zdi. 

V ložnici, kterou nefotím, jsou reprodukce fotek od Drtikola. Po domě kolují fotky od Kratochvíla, ty určitě znáte, protože je zbožňuju a fotím je pořád. Teď přidávám plakáty s ženami tajemnými a nadpozemsky krásnými od Rubena Irelanda, které máme v qde-shopu a které se přepravou třeba občas trochu pokrčí a je záhodno je nechat doma:-)