teď můžete vidět i výstavu "Kde domov můj". Tenhle sugestivní název láká na výstavu o přemýšlení, o vyjádření pocitů různých umělců nad otázkou kde domov, co domov, jak domov...
Výstava vás přinutí zamyslet se, je působivá a projekty s ní spojené ještě více.
Osobně mi to pátrání po domově v národní hymně vždycky připadalo divné,
až později jsem to pochopila-rezignovaně, cítit se tady doma je opravdu těžké...
Proto vnímám každou pozitivní aktivitu pro vylepšení veřejných prostorů, pro příjemnější žití, pro spolužití, jako hodně potřebnou. Třeba další generace to tu už budou mít rády, nevím.
Já svůj domov nemám spojený s žádným určitým městem, domem, moje doma může být kdekoliv, podmínkou je blízkost mých milovaných blízkých...
Úžasné prostory DOXu jsem včera procházela s Renatou a Klárou, jsme stejně "postižené"- jásáme a smějeme se stejně, bylo nám blaze.
V Praze bylo blaze. Jako domov můj! Moc hezky jsi to napsala, milá paní.
OdpovědětVymazat