Jeden, prý důležitý, pán na jakési sešlosti lidí, bažících řídit naše životy, mne nazval parazitem. Nejsem v tom sama, paraziti jsme prý my všichni na volné noze, co se zaměstnáváme sami. Vysáváme tento stát, protože nejsme zaměstnanci, protože si nejdeme spořádaně stoupnout do fronty na úřad práce...
Kdybych byla zaměstnanec, tak zítřejší cestu do továrny v Německu nazvu služební cestou. Asi bych byla trochu rozladěná, protože odjíždět v pátek někam do tramtárie s nejistou dobou návratu by mi asi možná vadilo.
Ale protože zaměstnanec nejsem a dělám si, co chci, tak se na tu cestu těším. Je to pro mě výlet. Proběhnu výrobní halu, naložím skříňku, kterou jsem nechala vyrobit co nejvíc rychle. Naložím nové katalogy, projdu a nafotím všechny novinky v showroomu. Taky si musím nechat vysvětlit některé technické novoty. Jo a taky bych chtěla stihnout projít nějaké obchody.
Potřebuju zajímavé světlo a huňatý malý koberec do pokoje muže-mladého, chytrého a hodně rozzlobeného:-)
Chci jenom říct, že i když pracuju vlastně pořád (pokud zrovna nespím), tak jsem šťastná, protože jsem nezávislá, protože dělám to, co mě baví. Přeju si, abych tento stát nikdy k ničemu nepotřebovala, protože to by bylo zlé!
Pokud si budete chtít prohlédnout opravdové parazity, tak třeba na téhle
výstavě fotek.
Foto: http://www.paru.cas.cz/cs/novinky/PARAZITI-surrealisticky-svet-tvaru-r104r/