jsem já, tak co tu v tom lese hledám? Zoufám si, že mě to zahradní kutění ani trochu nebaví, že na to jen těžko hledám čas.
Koukám, jak se ta lesní divočina zase cpe do naší zahrady a napadá mě asi sto padesát jiných činnosti, které bych dělala radši, než neustále bojovala s plevelem a plzáky a různou havětí.
Poslední dobou mě podezřele často napadá, že už jsme tu hodně dlouho, že náš život je o hodně jiný, než když jsme se sem stěhovali...
Hlavou mi putují nové plány...jo, možná přichází čas na změnu. Zatím to nechávám plynout, aneb uvidíme:-)
Krásná sbírka lahví! Oboje má něco do sebe, město i venkov. Já na ten venkov strašně ráda utíkám, ale bez města, kaváren a toho všechno bych asi taky nemohla být.
OdpovědětVymazatBaru, já to střídám, pár let město, pár let venkov...a na střední kolena se mi už nechce nutit se do věcí, co mi nesedí, času ubývá...asi tak:-) Tu skrumáž na okně si hezky vzletně nazvala, ale je to spíš sebranka tvarů, co mi padly do oka:-)
VymazatNaprosto ti rozumím a taky už se nenutím do ničeho :-)
VymazatNezoufejte, je hrozně důležité, aby si člověk uměl připustit, co doopravdy chce a v čem je mu dobře a pak se nebál jít do změny. Držím palce, vy to zvládnete s lehkostí sobě vlastní! Krásné dny, Zuzka Kaščáková
OdpovědětVymazatZuzko změn já se nebojím, spíš je nutně potřebuju...ve stojatých vodách bych já umřela. Kromě muže měním všechno možné:-)
OdpovědětVymazatRozumím, jsme na tom podobně :-) Zuzka
VymazatTo je zajímavý, jak já jsem na tom opačně. V Kokoříně teď prolézám každý zapadlý kout, samotu, kde by bylo co ke koupi, ale nic se mi nelíbí anebo je to absolutně nad naše možnosti. Ale vím, že to přijde ...
OdpovědětVymazatLucie, tomuhle moc dobře rozumím...najít dům s duší, uprostřed nezasviněné přírody, který by ti s srdci přirostl...pak člověk snese i ty minusy života na venkově. Moc ti přeju, aby to přišlo. Až mi něco k srdci přiroste, tak tam třeba taky zůstanu, zatím se tak nestalo...nebo třeba nejsem schopná někde zakotvit napořád:-)
Vymazat