setkaly se v Brně,

setkaly se čtyři, co vždycky chtěly mít ánunk...

věděly, že mít ánunk, mít ponětí, vědomí o něčem, tušení je totiž vždycky lepší, než ho nemít. 

Nakonec měly nejen ánunk, ale i Anunk, neboli Anunkblog  a to bylo  úplně to nejlepší, co se těm čtyřem, plujícím na jedné vlně,  mohlo přihodit. Zazvonil zvonec a pohádky je...začátek.

Začínáme, chceme náš, blogováním, googlováním a žitím nabytý ánunk, předat dál. Chceme  tvořit spolu-já, Renata, Jana a Klára. 

Jsme hodně stejné i hodně jiné, smějeme se stejným věcem, ironie je naše souputnice. 

Věřím na šťastné náhody, na podivuhodná setkání, na zákon o nevyhnutelné přitažlivosti lidí stejně naladěných. My čtyři jsme se prostě v tom obrovském virtuálním prostoru potkat musely.  

Ať je pro vás náš nový, milovaný Anunkblog místem inspirace, oázou pohody, přátelským pohlazením. A kdybychom náhodou ze sebe dělaly moc velké chytrolínky, tak nám to určitě napište!