 |
| Poslední... |
Kdysi, už je to hodně dávno, jsme žili téměř na konci světa. Děti byli velmi malé, já jsem se starala o domácnost, manžel vydělával peníze a byl velmi málo doma. Umírala jsem potřebou a touhou pracovat a tvořit. Abych se nezbláznila, začala jsem vymýšlet a šít šatičky, tašky a různé doplňky. To byla ta radostná fáze, náročné bylo výrobky nabízet v buticích a různých galeriích s řemeslnými výrobky. Bez internetu, bez telefonu, všechno jsem objížděla a domlouvala na živo, na místě. Dnes nepředstavitelné.
Bylo to velmi komplikované a také problematické. Moje dívčí šatičky prodával butik u Staroměstského náměstí, majitelka, ač celou kolekci prodala, se zaplacením tak dlouho otálela až zmizela i s butikem.
Dnes se všichni tvořiví a šikovní lidé takovým komplikacím hravě vyhnou, mají obrovskou možnost prodávat díky Fleru a nově také díky našemu on-line magazínu BohemiaLiving
Náš nový projekt BohemiaLiving HANDMADE bude prezentovat české tvůrce. BohemiaLiving bude na svých stránkách propagovat kvalitní, rukodělné, designové, originální výrobky.
Dejte nám o sobě vědět, pošlete fotografie svých výrobků - můžete ještě stihnou téma 3.čísla "Léto, prázdniny, hry a hračky".
To je krásnej příběh. Takovej ze života! Berete do originálních výrobků i scénáře? Jsou zaručeně originální ... :-). Pořád závidím rukodělcům, že můžou něco vyrobit a třeba darovat. Co já ... ale jednou jsem darovala báseň. Zůstala nepochopena.
OdpovědětVymazatCo Vy, Lucie? Nemáte problém s formulací vět a to bych kolikrát moc potřebovala, zvlášť když je nutno někomu "nakopat zadek", ale tak aby to nebylo to poslední co mezi námi proběhne, naštěstí tohle ovládá můj manžel a dělá mi přítele na telefonu.
VymazatBásnička mne taky napadla, škoda, že zůstala nepochopena... Kamarád mi jednou napsal a věnoval pohádku, jen pro mne, bylo to moc milé a dodnes si jí čas od času přečtu a zavzpomínám :o)
Návrh interiéru se taky blbě dává, ne že bych někomu neradila jen tak, ale sotva dám mašli na lísteček: poradím ti jak vymalovat v obýváku :o)
Nezbývá než si plivnout do dlaní a něco vyrobit, takovéto rukodělné záchvaty mne popadají před vánoční besídkou cácorek, kdy se mi nechce dávat x peněz za blbosti, jenže vyrábět něco najednou cca 25x, to je vždycky uf a nejedna dlouhá noc a s železnou pravidelností si říkám, že příště se na to vyprdnu a s železnou pravidelností mne to vždycky znovu popadne a zase něco vymýšlím a vyrábím...
Lucie, kdybych tenkrát věděla, že příběhy, které ještě přijdou budou stokrát horší, tak bych se možná i radovala:) Já zase závidím lidem, co umí krásně skládat slova a věty k sobě, psát krásné příběhy. Scénář je určitě originální výrobek, ale nevím, nevím, jak by se prodával, chce to další investice, vždyť to znáš:( Co takhle napsat román? Krásný den!
VymazatPavlíno, šatičky jsou opravdu moc krásné, vůbec se nedivím, že se prodala celá kolekce. Mám ráda tuhle dokonalou jednoduchost a propracovanost s jemným pečlivým detailem. A příběh ... co k tomu dodat...pořád jsou na světě lidi co se snaží ty druhé ošulit :o/
OdpovědětVymazatMončo, děkuju. Šatičkám je už skoro dvacet let, ale pořád dobrý:)Teď na tvoření nemám vůbec čas a mrzí mě to. Tak alespoň kupuju látky, shromažďuju klubíčka přízí s naivní představou, že někdy ten čas bude a já se do toho pustím. Jo a takové zážitky byly na druhou stranu užitečné, my jsme vyrůstali v komunismu, byli jsme naivní a důvěřiví o podnikání jsme neměli ani páru...
OdpovědětVymazat