pátek 29. května 2015

zas ty hadry

                                                                                                        maxi délky z Pinterestu

Povídá mi kamarádka: je to beznadějný, nikde nemají dlouhé sukně a já nutně potřebuju obyčejnou dlouhou sukni... to co v těch obchodech mají je strašný...chvíli to zpracovávám, nemám totiž ani páru o tom, co visí na ramínkách řetězců a jakou batikovanou smršť viděla v buticích.
Ale touze  po dlouhé letní sukni rozumím na 100%. Mám to stejně: buďto krátká nebo hodně dlouhá, hlavně žádný kompromis, co přepůlí lýtka. 
Radím ji ušít doma nebo recyklovat, z druhé ruky...to je můj způsob, jak plnit skříně až k prasknutí. 
Jenže já nakupuju, když fajnové hadry objevím, ne když tu kterou věc zrovna nutně potřebuju. Tak to obvykle a jako na potvoru nefunguje... 

Teď mám ve skříni dvě maxi dlouhé sukně, obě černé. Jedna je z jemňoučkého hedvábí, lehká jako vánek a tak úžasně se nosí, že o ni ani nevím:-) 
Druhá je celá plisovaná až na zem a je to moje sukně divadelní-na všelijaké slávy a když chci být hodně dramatická:-) Nejraději k ní nosím vypasovaná krátká saka nebo vesty, jen tak na tělo. Varianty se zavinovacím vrškem nebo s propínacím svetříkem nebo s tílkem a koženou bundou...tak ani ty nejsou k zahození.
A boty k tomu jen s podpadky hodně nízkými-sandály, balerínky, kožené holínky-podle počasí a nálady.





A jestli si říkáte, že ta moje garderóba není vůbec trendy a in, tak máte pravdu. Když zjistíte, co vaší figuře a naturelu padne-jaké střihy, délky, proporce, barvy, vzory a materiály-tak máte vyhráno a módní novinky vám můžou být šumafuk.
Stejně nejvíc ze všeho chceme, aby nám to slušelo, abychom byly chic, ne podle posledních přehlídek.

Já mám některé věci ve skříni víc jak dvacet let a pořád je vytahuju (pro jistotu občas nakouknu k Vivienne W, jestli ještě můžu.-)  a pořád je kombinuju a pořád je to dobrý...a pořád kvůli tomu nesmím změnit velikost:-) a to je taky dobrý!

čtvrtek 28. května 2015

Když kreslím


kuchyně, je mi blaze. Je to práce, kterou dělám už hodně moc dlouho a cítím jistotu a jde mi to tak nějak samo...
Stejně je to ale vždycky běh na delší trať, vždycky to chce více variant, aby klient na vlastní oko viděl, kudy cesta nevede. A aby mu ta jeho vysněná varianta nevrtala v hlavě ještě za deset let:-) I když jsou tyhle slepé uličky velké zdržovačky, jsou potřeba...
Funkce na prvním místě, pak přijde na řadu krása. Je toho k řešení hodně a není dobré nic uspěchat, špatná kuchyň je drahý špás.


některé z variant jedné kuchyně v jednom krásném, ale opravdu krásném domě...už je vybráno, už je jasno
Radostný závěr nečekejte, páč za tím mým blaženým jistotným pocitem je bohužel mé hodně pokročilé mládí a hodně práce...až tak je to jednoduché a... smutné.-)
Krásné dny moji milí a děkuju za všechny vaše návštěvy, i přes mé pauzy v psaní...škoda slov:-)

středa 13. května 2015

jarní zahradní cukání


Pro mě je zahrady škoda!  Všichni zahradníci a i ty, moje milá mother in law, promiňte, ale já na zahradě nejraději sedím a jen tak hledím nebo čtu nebo přemýšlím nebo si kreslím nebo si pletu... 
Když se o nějaké pěstování pokusím, dopadne to nevalně. 
S každým jarem to vždycky přijde,  snaha alespoň trochu ten plac vyrvaný lesu, zkulturnit a udělat ho více užitečným. 
Prohrávám, nemám správně zelené ruce, neumím to. Každý rok to své snažení uzavřu s tím, že příroda a les má u nás navrch. 

A ono mi to vlastně vůbec nevadí, protože mě se ta neuspořádaná divokost líbí. Vlastně nevím, proč to do mě každé jaro vjede...jestli já se moc nedívám na televizi:-)



čtvrtek 7. května 2015

...když otevřu ráno oko, vidím toto


Už jsem tu někde psala, že ložnici nefotím. Je to chudinka odstrkovaná, nedodělaná, nic hezkého k ukazování. Leda bych se rozepsala o tom, že takhle teda ne...
Když jsem se ale konečně dokopala a obarvila závěsy a akčně je i pověsila,  fotila jsem. To, co vidíte, je realita (nečinčám). Zas tak zle nevypadá, viděla jsem horší:-) 
Ale já to mám takhle s celým domem i zahradou...v hlavě mám nakreslený ideální stav, žiju v nehotové realitě. Žiju si ve dvou různých domech najednou a navíc se pořád v myšlenkách někam stěhuju.-) 




pondělí 4. května 2015

Do Krumlova za industrálem


Myslíte si, že jsem krapet mimo? 
Český Krumlov je přece ta úžasná historická perla! Co láká davy, hodně velké davy... na zámek, na Rožmberky, na jedinečné barokní divadlo, na profláklé medvědy, na ještě víc profláklé otáčko v zámecké zahradě, na kouzelnou atmosféru klikatých uliček. Všechno tohle znám vrchovatě. 
Do Krumlova jezdím pravidelně za svou duší spřízněnou, za kamarádkou Jiřinkou. Pracuje na zámku a za ty roky mě už protáhla všema zákoutíma, všechno povyprávěla...ona tohle město miluje a miluje historii. Pracuje na zámku a taky bydlí na zámku, teda u zámku...v prastarém domě se zdmi metr tlustými. Líbí se jí bydlet víc zabydleně, víc útulně, víc historicky...víc jinak než mě:-)
Když jsem ji řekla, že až přijedu, že půjdeme na oběd do DEPA, že to místo MUSÍM vidět, tak protočila oči a řekla, že v něčem tak šíleném není schopna nic pozřít a ani vidět, že to nemusí.-)
Jasně, že se obětovala, je to přece kamarádka! V DEPU jsme sluply salát, zapily to moštem a bylo blaze...


Interiér téhle hospody je syrový. Není to žádná útulná hospůdka. Je to objekt velikosti i výšky stodoly. Betonové a prkenné podlahy, spousta oceli a železa, elektroinstalace vedená na povrchu. Využití industriálních, renovovaných prvků jednoduše nadchne. 
Je to úžasné osvěžení, když v historickém centru najdete prostor tak zábavně protikladný. 
Za podobou DEPA stojí architektonická kancelář Tomáš Novák.




Víc vám řeknou fotky a úplně nejlepší, je vypravit se tam a vidět to naživo. Report o nabídce jídel a o tom, jak co chutná nebo nechutná a případné hvězdičky ode mne nečekejte, to neumím.-)